V předchozí části četby jsme zastihli Kim Sanga a Ma Žunga nad značně opilým Po Kajem.

Ma Žung rýpl Po Kaje do žeber, chytil ho za límec a zvedl mu hlavu ze stolu.

„Probuď se, bratře!" zahřímal mu do ucha. „Vzhůru za vínem a za holkama!"

Po Kaj na ně hleděl kalnýma očima.

„Opakuju," pozorně vyslovoval ztěžklým jazykem, „opakuju, že vámi opovrhuju. Vaše společnost je nedůstojná. Jste jenom banda zpustlých opilců! Nechci mít s vámi nic společného. S nikým z vás!"

A hlava mu zase klesla na stůl.

Ma Žung a Ťiao Taj se rozsemáli na celé kolo.

„Teda, jestli tohle myslí vážně," řekl Ma Žung Kim Sangovi, "tak abysme ho snad nechali plavat." A k Ťiao Tajovi dodal: „my můžeme klidně popíjet tady. Podle mýho odhadu Po Kaj vystřízliví, než půjdeme pryč, a bojím se, že ho budeme moc nutně potřebovat, aby nám ukázal zpáteční cestu k soudu."

„Zdá se mi, že je škoda odvolat ten výlet jen kvůli Po Kajovi," namítl Ťiao Taj. „V korejské čtvrti jsme ještě nikdy nebyli. Nechceš vzít místo něho nás, Kim Sangu?"

Kim sešpulil rty.

„To není tak jednoduché," odpověděl. „Jistě jste slyšeli, že podle dohody má korejská čtvrť víceméně vlastní soudní pravomoc. Lidi od soudu tam nemají chodit, pokud je správce čtvrti nepožádá o pomoc."