Na konci předchozí části jsem byli svědky toho, jak se Ťiao Taj miloval v kajutě lodi s korejsou dívkou Ju-su.

Když se jejich vášně vybouřily, zůstali ležet vedle sebe. Ťiao taj měl dojem, že člun zpomaluje. Zřejmě se blíží k přístavišti v korejské čtvrti. Slyšel, že na palubě je nějaký rozruch. Chtěl se posadit a podat si šaty, pohozené na zemi pod lehátkem, ale Ju-su mu ovinula hebkou paži zezadu kolem krku.

„Nechoď ještě ode mne," zašeptala.

Shora k nim dolehl velký rámus, provázený hněvivým křikem a kletbami. Do místnosti vrthl Kim Sang s dlouhým nožem v ruce.

Ju-su náhle pevně ovinula paži kolem Ťiao Tajova hrdla, takže měl krk jako v kleštích.

„Vyřiď ho, rychle!" kříikla na Kim Sanga.

Ťiao Taj jí sevřel paži. Jak se snažil uvolnit si hrdlo, podařilo se mu zvednout se, ale dívčina váha jej táhla zpátky. Kim Sang přiskočil k lůžku s nožem připraveným jen jej vbodnout Ťiao Tajovi do prsou. S největší námahou se Ťiao Taj otočil, aby děvče setřásl. Kim Sang udeřil ve chvíli, kdy se dívčino tělo ovinulo kolem jeho těla. Nůž zajel do nastaveného boku děvčete. Kim Sang jej vytáhl a vrávoravě o krok ustoupil. Nedůvěřivě hleděl na krev, která se rozlévala po dívčině bílé kůži. Ťiao Taj osvobodil svou šíji ze sevření dívčiny umdlévající paže, seskočil z lehátka a sevřel Kimovu ruku, třímající nůž. Kim se vzpamatoval. Udeřil Ťiao Taje do tváře tak strašně, že se mu pravé oko zavřelo. Ale Ťiao Taj teď svíral Kimovu pravičku oběma rukama. Zkroutil ji tak, aby špička nože mířila na jeho hruď. Kim ho znovu udeřil levačkou, ale v té chvíli se Ťiao Tajovi podařilo vymrštit Korejcovu ruku, svírající nůž, vzhůru. Ostří nože zajelo hluboko do Kimovy hrudi.

Hodil ho zády na zeď a obrátil se k Ju-su. Zpola ležela, zpola visela na lůžku a rukou si tiskla pravý bok. Mezi prsty jí bez ustání crčela krev.

Zvedla hlavu a spočinula na Ťiao Tajovi podivným upřeným pohledem. Pohnula rty.

„Musela jsem to udělat!" řekla přerývavě. „Moje vlast ty zbraně potřebuje. Musíme znovu povstat. Odpusť mi..." Ústa jí zaškubala. „Ať žije Korea"! vydechla. Zachvěla se a pak jí hlava klesla na lůžko.

Ťiao Taj slyšel, jak Ma Žung na palubě zuřivě kleje. Tak jak byl nahý, vyběhl nahoru. Ma Žung zoufale zápasil s vysokým lodníkem. Ťiao Taj sevřel pažemi mužovu hlavu a prudce jí trhl. Ani když už držel bezvládné tělo, sevření neuvolnil. Bokem tělo nadzvedl a hodil je přes palubu.

„Postaral jsem se o toho druhýho chlapa!" hekl Ma Žung. „Třetí zřejmě skočil do vody." Ma Žungovi silně krvácela pravá paže.

„Pojď dolů, obvážu ti to," houkl Ťiao Taj.

Kim Sang seděl na podlaze, kam ho Ťiao Taj hodil, a zády se opíral o stěnu. Jeho hezká tvář byla ztrhaná, skelné oči upíral na mrtvou dívku.

Když Ťiao Taj viděl, že Kim pohybuje rty, sklonil se k němu a sykl:

„Kde jsou ty zbraně?"

„Zbraně?" zamumlal Kim Sang. „To byla bouda, kterou jsme ušili na ni. A ona tomu věřila"!

Zasténal a oběma rukama křečovitě škubal čepelí nože, trčícího mu v prsou. Slzy a pot mu stékaly po tváři. Naříkal:

"Ju-su... Ju-su... co jsme to za lotry!" Sevřel bezkrevné rty.

„Když nepašujete zbraně, tak co pašujete?" naléhal Ťiao Taj.

Kim Sang otevřel ústa. Vyvalil se proud krve. Rozkašlal se a vypravil ze sebe: „Zlato!"

Pak se zhroutil. Tělo se svezlo na podlahu. Ma Žung zvědavě přenesl pohled od Kim Sanga k nahému tělu mrtvého děvčete. Zeptal se:

„Chtěla tě varovat a on ji zabil, ne?"

Ťiao Taj přisvědčil.

Rychle se oblékl. Pak něžně uložil dívčino tělo na lůžko a přikryl je jejími bílými šaty. Barva smutku, pomyslel si.