V této části se vracíme k soudu, kde soudce Ti práce nechal odvést slečnu Cao. Pak se obrátil na majitelku nevěstince a řekl:

„Pokoušela ses přimět dívku, aby se stala prostitutkou, a to je trestný čin. Jelikož jsi ji však nechala na pokoji až do dnešního rána a jlikož jsi prokázala přece jen určitý smysl pro povinnost vůči tomuto soudu, protentokrát tvé provinění přehlédnu. Ale kdyby se ke mně donesla nějaká další stížnost, budeš potrestána bičováním a bude ti odebrána koncese. To se týká všech tvých kolegyň tam venku. Jdi a vyřiď jim to!"

Žena kvapně odešla. Soudce udeřil kladívkem a skončil zasedání.

Když sestupoval z pódia, všiml si, že tu není Tchang. Na dotaz, co s ním je, mu Ma Žung vysvětlil: „Když před soudovský stůl na začátku zasedání poklekl doktor Cao, Tchang najednou zamumlal, že je mu špatně, a zmizel."

„Ten člověk začíná být už vážně na obtíž!" řekl Ti rozmrzele. „Jestli to takhle půjde dál, budu ho muset poslat do výslužby."

Vešel do pracovny, kde seděl seržant Chung se slečnou Cao. Řekl Ma Žungovi a Ťiao Tajovi, aby chvilku počkali na chodbě.

Usedl za stůl a řekl dívce energicky:

„Tak, slečno Cao, teď se podíváme, co pro vás můžeme udělat. Co byste si přála vy?"

Rty se jí začaly chvět, ale rychle se ovládla. Mluvila pomalu:

„Uvědomuju si teď, že podle učení našeho posvátného společenského řádu jsem se skutečně měla zabít. Ale přiznávám, že mi v té chvíli myšlenka na sebevraždui nepřišla na mysl." Mdle se usmála a pokračovala: „Pokud jsem tam na statku vůbec o něčem přemýšlela, pak spíše o tom, jak budu moci žít dál. Nebojím se zemřít, vaše Ctihodnosti, ale je mi proti mysli dělat něco, čehož smysl nechápu. Snažně prosím vaši Ctihodnost, aby mi pomohla radou."

„Podle našeho konfuciánského učení," odpověděl soudce Ti, „si má žena skutečně uchovat čistotu a nenechat se pošpinit. Často se však ptám, zda se toto přikázání netýká spíše ducha než těla? Ať je to jakkoli, náš mistr Konfucius řekl rovněž: Nechť lidskost je naším nejvyšším měřítkem! Co mne se týče, já jsem pevně přesvědčen, slečno Cao, že všechna přikázání našeho učení je třeba vykládat ve světle těchto vznešených slov."

Slečna Cao na něho vděčně pohlédla. Chvilku přemýšlela a pak řekla: „Myslím, že nejlépe udělám, když teď vstoupím do kláštera."

„Protože jste se nikdy předtím necítila být povolána ke klášternímu životu," podotkl soudce, „byl by to pouhý útěk. A to není dobré pro citlivou mladou ženu, jak jste vy. Což abych se obrátil na přítele v hlavním městě a požádal ho, aby vás zaměstnal jako učitelku svých dcer? Během doby by tam pro vás mohl sjednat vhodný druhý sňatek."

Slečna Cao odpověděla váhavě:

„Jsem vaší Ctihodnosti hluboce vděčná za projevenou péči. Ale mé krátké manželství s panem Kuem se nevydařilo a to, co se mi přihodilo na statku, společně se vším, co jsem musela zhlédnout a vyslechnout na květinovém člunu, to všem mě naplnilo provždy odporem k...poměru mezi mužem a ženou. Proto se domnívám, že klášter je pro mne jediné vhodné místo."

„Jste příliš mladá na to, abyste užívala slova „provždy", slečno Cao," řekl soudce vážně. „Ale nehodí se, abychom spolu hovořili o těchto věcech. Do jednoho do dvou týdnů zde budu mít svou rodinu a trvám na tom, abyste dříve, než učiníte rozhodnutí, zevrubně prohovořila své plány s mou První dámou. Do té doby můžete bydlet v domě našeho ohledače doktora Šena. Slyšel jsem, že jeho manželka je milá a schopná žena, a v její dceři budete mít společnost. Zaveď tam teď slečnu Cao, seržante!"

Slečna cao se hluboce uklonila a seržant Chung ji odvedl. Nato vstoupili do pracovny Ma Žung a Ťiao Taj.