V této čáti se opět vracíme do divadla, které soudce Ti spolu se seržantem Chungem navštívil. Představení právě skončilo.

Ozval se ohlušující potlesk. Tluštík na sedadle se nyní otočil a spusitl protektorsky:

„Tak ti to konečně došlo, co? Chápeš, že ti dva..."

Došla mu řeč. S otevřenými ústy zíral na soudce. Poznal ho.

„Je mi to úplně jasné, děkuji," řekl soudce škrobeně. Vstal, setřásl pomerančové slupky z klína a začal si razit cestu davem. Seržant Chung šel za ním a naposled vrhl toužebný pohled na jeviště. Před soudovskou stolicí se teď objevila herečka, která je uváděla na místa.

„Tohle je případ mladé ženy, která se vydávala za muže, vaše Ctihodnosti," řekl. „Moc pěkný kus"!

„Opravdu už musíme jít, Chungu," řekl soudce rozhodně. Když kráčeli po ulici plné lidí, řekl najednou soudce Ti:

„Obyčejně se ukáže, že všechno je úplně jinak, než člověk čekal, Chungu! Musím říct, že ještě jako student jsem si představoval práci soudce víceméně tak, jak jsme to právě viděli na jevišti u našeho starého soudce Ju. Představoval jsem si, že budu trůnit za stolem, blahosklonně naslouchat nejrůznějším vleklým a zmateným příběhům, složitým lžím a navzájem si odporujícím tvrzením, která mi lidé budou předkládat. Pak náhle udeřím na slabý článek a hned na místě vynesu rozsudek a rozdrtím zmateného zločince. Inu, Chungu, teď už vím, jak se věci mají!"

Zasmáli se a kráčeli zpět k soudní budově.

Když se vrátili k soudu, pozval soudce seržanta rovnou do pracovny. Řekl:

„Udělej mi šále dobrého silného čaje, Chungu! A sobě také! Pak připrav mé obřadní roucho na slavnost do chrámu Bílého oblaku. Je to nemilé, že tam musíme jít, raději bych zůstal doma a probral s tebou, jak si stojíme s tou vraždou. Ale co se dá dělat!"

Seržant přinesl čaj, soudce zvolna několikrát usrkl a řekl: „Připouštím, že teď chápu tvůj zájem o divadlo, seržante. Musíme tam zajít častěji. Zpočátku se zdá všechno velice zmatené, ale pak se vyřkne klíčová věta a hned je to nad slunce jasné. Kéž by to tak bylo i v našem vražednickém případě!"

Ti zamyšleně poškubával knírem.

„Ten poslední kus jsme už viděl," řekl seržant Chung, když opatrně vyndával soudcovu čapku, určenou pro slavností příležitosti, z kožené truhliec. „Žena se vydává..."

Soudce zřejmě neposlouchal. Najednou udeřil pěstí do stolu.

„Chungu!" zvolal, „myslím, že jsem na to přišel! Vznešená Nebesa! Jestli je to tak, mělo mě to napadnou mnohem dřív."

Chvíli přemýšlel a pak požádal Chunga?:

„Podej mi mapu okresu!"

Seržant spěšně rozvinul na stole před ním velkou obrázkovou mapu. Seoudce ji soustředěne studoval, pak pokýval hlavou.

Vyskočil a začal rázovat po místnosti s rukama za zády a vraštil huňaté obočí.

Seržant Chung ho napjatě pozoroval. Teprve když soudce mnohokrát přešel místnost, řekl konečně:

„Tak je to! Všechno do sebe zapadá. Teď se do toho musíme pustit, Chungu! Máme moc práce a velice málo času."

Zbožný opat předsedá nádhernému obřadu. Skeptický filozof pozbývá svého nejpádnějšího argumentu

Duhový most za východní bránou byl osvětlen řadou velkých luceren. Barevná světla se zrcadlila v temné vodě potoka. Cestu k chrámu Bílého oblaku lemovaly girlandy pestrobarvných lampiónů, zavěšených na vysokých stožárech, jež byly vztyčeny po obou stranách cesty. Vlastní chrám tonul v záři pochodní a olejových lamp.