„Jak jsem přišel během představení na to, kdo je vrahem?" zeptal se soudce. Když viděl nedočkavé pohledy kolem sedících mužů, dal se do odpovědi.
„V divedelní hře jeden muž posmrtně ukázal na svého vraha tak, že nechal poselství v mandli. Ale toto poselství mělo pouze odvrátit vrahovu pozornost od skutečné stopy, totiž od samé mandle! Tak jsem najednou pochopil, že náčelník Wang záměrně zvolil jako schránku pro své papíry cennou starožitnou krabičku, protože dva zlaté bambusové stvoly na víčku upozorňovaly na Kuovu dvojitou hůl. A protože, jak víme, měl náčelník rád hádanky a hlavolamy, mám dokonce podezření, že nás chtěl zároveň upozornit na pašování zlata v bambusových holích. Ale to se s jistotou už nikdy nedozvíme.
Teď, když jsem pochopil, že vrahem je Ku, uvědomil jsem si zlověstný smysl slov, s nimiž propustil Kim Sanga předtím, než mě pozval do restaurace na kraby. Řekl mu: „Můžeš pokračovat, víš přece, co a jak!" Zřejmě už dříve hovořili o tom, jak bych mohl být odstraněn, kdyby se zdálo, že jsem na správné stopě. A já jsem takový dojem vzbudil, když jsem jak hlupák vykládal o tom, že mniši z chrámu Bílého mraku používají opuštěný chrám k nekalostem, a navrch jsem se ještě zmínil o soše, kterou se Ku chystá poslat do hlavního města. A dále jsem při večeři neustále zaváděl hovor na jeho ženu a mlhavě jsem naznačil, že byla nedopatřením zapletena do jednoho z jeho vlastních plánů. Ku si to pochopitelně vyložil jako výstrahu, že jsem pravdě na stopě a kdykoli ho mohu zatknout.
Po pravdě řečeno, tehdy jsem byl ještě skutečně pravdě na hony vzdálen. Přimítal jsem o tom, jak se pašerákům daří dopravovat zlato z vnitrozemí do opuštěného chrámu. Dnes jsem si však položil otázku, jaký vztah může být mezi Kuem a doktorem Caem. Doktor má v hlavním městě bratrance, bibliofila, který se odvrátil od světa a jehož lze snadno využít, aniž něco tuší. Myslel jsem, že možná doktor Cao pomohl Kuovi dostat zlato z hlavního města do Peng-laj tím, že ho představil svému bratranci. A v tomto okamžiku mi přece jen nakonec svitlo: najednou se mi vybavilo, že doktor Cao odesílá v pravidelných intervalech balíky knih do hlavního města. Zlato se pašuje do Číny a nikoli z Číny! Banda chytrých darebáků shromáždila velké množství levného zlata, neboť se vyhnuli vysokým dovozním a silničním poplatkům, a obohacují se machinacemi na trhu zlata.
Tady jsem však přece jen narazil na jednu nesnáz. Takovýto plán by se mohl osvědčit pouze tehdy, kdyby banda měla v rukách zlato v obrovském množství. Je sice pravda, že v Koreji se nakupuje levně, ale zaplatit se za ně musí, což znamená značné kapitálové výdaje. Aby dosáhli skutečně velkých zisků, museli by ovlivnit trh v hlavním městě, a na to by pár tenkých prutů zlata, pašovaných v dutých holích a v balících knih, nemohlo nikdy stačit. Navíc pak v době, kdy jsem do Peng-laj přišel, zřejmě už této cesty, kterou jsem vystopoval, neužívali, neboť doktor Cao odeslal už do hlavního města téměř celou knihovnu. Tehdy jsem pochopitl, proč mají zločinci tak strašně naspěch – že totiž ve velice blízké budoucnosti bude do hlavního města odesláno kolosální množství zlata. Jak se dá taková věc provést? Odpověď byla nasnadě: Kuova kopie sochy, která měla být přepravena do hlavního města v doprovodu vládních sil.
Obrovská drzost tohoto odvážného plánu je hodna geniální hlavy v pozadí, která celý tento podnik řídila. Konečně jsem pochopil smysl té podivné příhody, jíž se Ma Žung a Ťiao Taj stali svědky v mlze na břehu kanálu. Podíval jsem se na mapu města a viděl jsem, že Kuovo sídlo je nedaleko prvního mostu. Uvědomil jsem si, že v mlze jste zřejmě neodhadli vzdálenost a domnívali jste se, že k události, jíž jste se stali svědky, došlo u druhého mostu. A tam jste také nazítří věc vyšetřovali. V těch místech bydlí Ž´Pen, a proto na nějakou dobu ještě vzrostlo mé podezření proti bezohlednému, ale nevinnému obchodníkovi. Jinak vás však zraky neklamaly," dodal soudce a pomalu se napil čaje z malé misky.
