Uctívání hosta čajem je zvykem Číňanů. Když přichází návštěva, hostitel ji okamžitě nabízí šálek voňavého čaje. Bavit se s hostem při čaji působí totiž lehkým a radostným ovzduším.
V období před rokem 280 našeho letopočtu prý vládal na jižní Číně stát Chu. Jeho král při hoštění ministrů rád nabízel alkohl a vedel něj do opilství. Jeden ministr však nemohl pít alkohol. Král mu pak dovolil pít čaj. Poté byl čaj popuplárním nápojem u učenců. Za dynastie Tang se pití čaje stalo zvykem v celém společenství. Prý tento zvyk souvisí i s buddhismem. Asi v letech 713 až 741, mnichové a věřících v chrámech často dřímali a jedli při sedění a modlení. Starší mnich si pak promyslil dobrý nápad. Nabídl jim čaj, který velice napomohl při stimulování mozkových nervů. Tento způspob se poté rozšířil i do různých míst země.
Za dynastie Tang byla v domech bohatých speciální místnost pro vaření a ochutnávání čaje i pro čtení knih. Ta se nazývala čajovna. R. 780 tehdejší odborník na čaj Lu Yu zobecnil zkušenosti z pěstování, vaření a ochutnávání čaje a napsal knihu o čaji, která je svého druhu první v Číně. V období dynastie Song, císař song Huizong rád hostil své ministry čajem a často ho vařil na vlastní ruku. V císařském dvoru dynastie Čching se čaj používal nejen na recepcích, ale i pro darování diploamtů cizích zemí. V současné době některé instituce a orgány často pořádají čajovou besedu o svátcích, zejména u příležitosti Nového roku a Jarních svátků.
V Číně se čaj stal svérazným kulturním jevem. Lidé totiž pokládají vaření a ochutnávání čaje za druh umění. Od dávné minulosti až do dnešní doby existovaly a jsou v různých místech země čajovny v nejrůznějších formách. Na rušné ulici Přední brána, která je hned vedle náměstí Tchie-an-men je stále v provozu starobylá čajovna, která nabízí čaj, dorty i divadelní představení. Lidé mohou tam sedět pro odpočinek a zábavu. V jižní Číně jsou čajovny umístěny obyčejně v místech s pěkným výhledem. Turisté mohou ochutnávat čaj při obdivování krásy přírody.
V různých oblastech číny se pijí různé druhy čaje. Obyvatelé pekingu rádi ochutnávají jasmínový čaj, zatímco v Šangahji je zelený čaj populární a obyvatelům provincie Fujian se líbí nejvíc černý čaj. V některých místech země se do čaje přidává koření jako je sůj, zázvor, smažené sojové boby a sezamy. Proto se někde říká „jíst čaj".
V různých místech země jsou různé způsoby připravení čaje. Na východě se nejvíc používá čajová konvice. Přichází-li návštěva, vkládá hostitel do konvice čaj a přilívá horkou vodou. Po svaření vlívá čaj do šálku a podává ho hostu. V Pekingu, pokud hostitel nabízí čaj hostu, ten by se měl vstát, vzít šálek oběma rukami a říct díky. V jihočínských provinciích Guangdong a Guangxi, když hostitel podává čaj hostu, ten by měl vyjádřil díky tímto způsobem, že prsty pravé ruky mírně klepá do tabule třikrát. V jiných oblastech země, když host potřebuje přilívání, měl by nechat v šálku trošku čaje. Pokud vypijete plný šálek, hostitel by se domníval, že už nechcete přilívání.