V očích Číňanů je čaj něco čistého. Od pradávna obětovali Číňané čaj božstvu, Buddhům, duším a svých předkům. Jak šlechta tak prostý lid nemohli konat obětní obřady bez čaje. Samozřejmě, že tyto obřady byly výrazem pověrčivosti lidí. Dnes se tyto zvyky už nedrží. Mluvíme o tom hlavně proto, abyste poznali význam čaje v očích naších předků a také zvyky úplně odlišné od toho, co bylo u vás běžné, třeba i v minulosti.

Obětování čaje předkům je zaznamenáno již v historickém dokumentu z první poloviny 6. století. Císař Qi Wu-di na konci 5. století napsal ve své závěti, aby mu jeho potomci neobětovali dobytek, nýbrž moučníky, ovoce, čaj, ryži a alkohol.

Při obětování bylo možné nabídnout čajový nálev, zpracované čajové lístky nebo jen prázdnou čajovou konvici a misky jakožto symbol čaje. V historickém záznamu poslední čínské císařské dynastie Qing(1644-1911) byla zmínka o tom, že na významných obětních ceremoniích u císařů nesměl mezi obětinami chybět čaj. Podle lidového zvyku z minulosti, když člověk zemře, před pochováním bude jeho rakev ponechána doma na jeden či několik týdnů. Po celou tuto dobu mu bude jeho rodina obětovat různá jídla a nápoje, včetně čaje a jeho přátelé nebo příbuzní přijdou se poklonit jeho památce před obětním stolem. Mezi obětinami byly běžně tři šálky čaje a 6 číší alkoholu nebo čajový nálev se čtyřmi druhy ovoce. Na jaře o čínských Dušičkách měli lidé v provinciích Kuangtong a Jiangxi ve zvyku poklonit se památce zesnulého u hrobu balíčkem čaje nebo třemi šálky čajového nálevu.

Odedávna bylo v Číně zvykem dát zesnulým do rukou nebo do úst balíček čaje. Člověk po smrti podle pověry dostane v podsvětí napít magickou polévku a po jejím vypítí zapomene všechno, co bylo před smrtí, zabloudí a bude krutě tryzněn. Lidé věřili, že jestli zesnulý má sebou čaj, tak nemusí od žízně pít magickou polévku.

Čaj se také ukládá spolu s mrtvým do rakve nebo do hrobu. Z vykopávek starobylého hrobu manželky panovníka u města Chang-sha vyplývá, že již před více než 2100 lety byl čaj jedním z cenných předmětů hrobové výbavy. Číňané již ve starých dobách poznali, že čaj má sušící účinek a také může absorbovat zápach krypty, proto je prospěšný pro uchování mrtvých. V provincii Hunan a Hubei bylo také zvykem dát zesnulému pod hlavu polštář vyplněný čajovými lístky. V provincii Jiangsu nasypali lidé na dno hrobu před spuštěním rakve vrstvu čaje a ryže, aby zesnulí měli něco pít a jíst a zároveň aby byl odstraněn zápach v rakvi.

V provincii Fujian bylo zvykem připravit čaj i pro příbuzenstvo zesnulého. Před spuštěním rakve uloží příbuzní na dno hrobu koberec. Hrob je zahalen kadidlovým dýmem, čaroděj mumlá něco nad hrobem a zároveň sype na koberec čaj, boby, obilní zrna, bambusové hřebíky, mince a další věci. Pak členové rodiny zesnulého seberou všechny rozsypané věci, zabalí do pytle a zavěsí je doma. Tento pytel je symbolem dědictví po zesnulém a čaj by měl přinést rodině štěstí, chránit ji před zlými duchy, nemocemi a přírodními pohromami, boby a obilní zrna by měly rodině přinést bohatou úrodu a mince bohatství.