V jihozápadní čínské provincii Si-chuan je populární pořekadlo: „Nad hlavou je málo jasných dnů a na zemi jsou všude čajovny." Si-chuaňané trávili prý jednu desetinu svého života v čajovnách. Podle nich, jedině jejich provincie měla právo na název „říše čaje." Na rozdíl od pekingských čajoven bylo v jejich čajovnách velmi rušno a měly mnoho funkcí. Byly doslova ilustrací společnosti. S postupem času a modernizací společnosti se některé dřívější funkce čajoven samovolně vytratily.

Čajovny v Si-chuanu měly své specifické rysy. Byly vybaveny malými bambusovými stolky a židlemi. Čajové šálky měly v Si-chuanu tři části, misku, víčko a podšálek nebo podnos. Obsluha byla duší čajovny. Pesonálu čajoven se říkalo „doktoři čaje". Obsluhovali hosty ohleduplně, včas dolévali hostům vodu do šálků, rychle uklízeli stoly a drobné vraceli hostům zpátky přesně. Měli přehled o dění v čajovně a rychle reagovali na příchod hostů a jejich potřeby. Přitom reagovali na potřeby hostů vysokým zpívajícím hlasem, což dodávalo čajovnám rušnou atmosféru. Jejich způsob obsluhy byl obdivuhodný. Do jedné ruky brali měděnou konvici, zatímco druhou rukou zvedali několik – někdy i dvacet šálků najednou. Než dorazili k hostům u stolku, už jenom položili misky na podšálek před hosty. Pak zvedli konvici s horkou vodou vysoko, někdy i do výšky jednoho metru a nalévali vodu přesně do šálků tak, že ani kapka vody nevystříkla ven ze šálku. Pak malíčkem, jako hákem zachytili víčka a jedno za druhým je přiklopili na misky s čajem. Celý tento výkon bylo doslova akrobatické představení. To všechno můžete v Si-chuanu vidět i dnes.

Pro Si-chuaňany byly čajovny nejatraktivnější v tom, že si lidé zde mohli postěžovat, vyměnit si navzájem novinky a drby nebo informace o nových nařízeních a předpisech. V čajovnách se konala kulturní představení, zejména vyprávěčského umění a si-chuanské místní opery. Čajovny byly i trhem práce, kde jedni čekali na práci a druzí hledali pracovní síly. Různé čajovny byly specializovány na rozličné profese. Opraváři vějířů, bot a dalších předmětů denní potřeby, holiči, pedikéři, vykladači štěstí a další řemeslníci sloužili hostům přímo u stolů. Některé čajovny byly vyhrazeny k setkání literátů a umělců. Čajovny byly také místem pro obchodní jednání a obchodní činnosti i místem k řešení sporů. Majetní lidé nebo vzdělanci, kteří měli autoritu zde, projednávali a rozhodovali spory mezi lidmi, jako u soudu. Po oboustranné argumentaci rozhodli, kdo má pravdu. Kdo spor prohrál, musel zaplatit čaj, který se v čajovně vypil v průběhu celého řešení sporu.

Čajovny byly také politickou platformou, kde lidé veřejně diskutovali o politických událostech, propagovali své politické názory a mobilizovali lidové masy k politickým akcím. Schůzovali zde studenti a také ilegální organizace. Proto na konci 19. a 20. století policie zasahovala v čajovnách, sbírala informace a zatýkala lidi. Pro svou bezpečnost byly ve všech čajovnách vyvěšeny plakáty, kde bylo napsáno „Nemluvte o státních záležitostech". Takové rušné čajovny byly také místem konfliktů a rvaček. Na začátku minulého století pomalu přestávaly čajovny být oázou klidu a naopak řádili zde kapsáři, chuligáni a mafie. Po založení Čínské lidové republiky dala místní vláda čajovny do pořádku, nepořádek a nekulturnost byly překonány a byl obnoven klid. S vývojem společnosti některé původní funkce čajoven v Si-chuanu, např. funkce trhu práce, řešení sporů nebo služeb řemeslníků, atd. samovolně zmizely.