Mohlo se vám, Evropanům, zdat, že u těchto dvou pojmů nejsou styčné body, ale pro Číňany je jejich spojitost samozřejmostí, protože odedávna byl čaj zdrojem inspirace básníků a spisovatel, a na druhé straně jejich tvorba o čaji zase napomohlo k popularizaci čajové kultury.
Již v období mezi třetím a pátým stoletím se v Číně objevil první báseň, jejímž námětem je čaj. Báseň oslavovala krásu čajové plantáže a pilnou práci rolníků při trhání čajových lístků. Za dynastie Tchang (618-907) se ve velkém množství vyskytly básně různých forem a eseje o čaji. Čaj se stal vedle vína hlavním námětem literární tvorby. Toto období bylo vrcholem čínské poezie. K tomu přispěli slavní básníci Li Po, Tu Fu, Paj Ťü-ji a další. Milí posluchači: Počítám, že tato jména nejsou vám neznámé, protože zajisté jste přečetli „Zpěvy staré Číny", které Bohumil Mathesius přeložil a přebásnil ve spolupráci s Jaroslavem Průškem. Podle výpočtu dochovaných básní této doby bylo skoro pět set básní, jejichž námětem je čaj. Basník Po Ťü-ji napsal více než 60 básní týkající se čaje. Basník Su Tung-pcho z 11. století za dynastie Sung napsal více než 50 básní, v nichž jsou zmínky o čaji. V jedné z nich oslavoval čaj jako něžné děvče. Spisovatelé z různých dob také rádi pili čaj. Také psali o čaji ve svých tvorbách, např. staré známé čínské romany „Příběhy tří říší" a „Sen v červeném domě". Zejména Sen v červeném domě se u různých příležitostí podrobně popisoval rozličné druhy čajových lístků, čajové příbory a způsoby přípravy čaje. Čínský spisovatel z první poloviny minulého století Lu Sün napsal esej s nadpisem „Pití čaje". V něm se říká: „Je to velké štěstí, když dostávate k pití dobré a kvalitní čajové lístky a zároveň se vyznáváte v pití čaje, ale chcete-li mít takové štěstí, musíte mít především čas a pak musíte dlouho trénovat v pití čaje až do doby, kdy dospějete obzvláštního krásného vnímání". Novodobý spisovatel a dramatik Lao Še napsal činohru „Čajovna". Zobrazoval osudy různých osob v době od rozkladu poslední císařské dynastie až do osvobození staré Číny právě v čajovně, dějišti hry. Proč literáti mají velký zájem o čaji? V čem je to tajemství?
Čaj dává jim inspiraci. Basník Lu Tchung (795-835) řekl: Když jsem měl hlavu otupělou, po vypití tří číší čaje hned mi vytrysknou verše jako vřídlo. Basník Paj Ťü-ji konstatoval: Ráno vypiji číši čaje, pohotovo už bude několik slok.
Čaj jim dodává ducha. Basníci v minulých dobách často neměli štěstí v úřednické kariéře. Li Po, Tu Fu a Po Ťü-ji nebyli výjimkou. Byli kvůli tomu skleslí na mysli nebo byli rozhořčeni nad křívdou, napáchanou na nich. Tomu jim nemohlo pomáhat víno, zatímco čaj mohl je uklidnit, vysvobodit je od pocitu křívdy, utlumit jejich hněv a pomoci jim k zachovávání vyrovnanosti.
Čaj představuje vysokou estetickou hodnotu. Literáti nepijí čaj jen tak, nýbrž čaj dokonale vychutnávají, jak se říká v čínštině pchin-čcha品茶. Čcha znamená čaj. Slovo pching mi připomíná Nerudovu báseň Romance o Karlu IV., která zajisté Vám, milí posluchači, pomáhá k pochopení smyslu slova Pching. Karel IV. a Bušek spolu pili víno. Aby našel právou chuť vína, pili dlouho. Mezi tím „pan Bušek máčel zub a pysk /a víno ku půnebi tisk´/ a po jazyku válel" a nakonec pan císář řekl: „můj jazyk je jak známo vybíravý --/ a našel již v tom víně chuť./ Víš – zkoumat třeba, Bušku milý!/ to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, ale milé zas --.....Jak pohyb pana Buška, tak závěr císaře právě odpovídá smyslu slova pchin, jenomže oni pili víno a nám jde o čaj. Právě takovým vychutnaváním čaje našli literáti poetičnost, potěšení, atmosféru nezatíženou formalitou i smysl života.
Čaj je prostředkem vzájemných styků literátů. Literáti za dynastie Tchang darovali čaj přátelům nebo zvali přátele na čaj. Věhlasný kaligraf z 8. století Jen Džen-čing pravidelně pozval básníky a esejisty na čajové setkání, kde si navzájem vyměnili názory na umění i zkušenosti z přípravy čaje.
