Příprava čajového nálevu velmi záleží na kvalitě vody. Lu Yü, který napsal první monografii o čaji v Číně, dělil vodu v přírodě na tři druhy: horský pramen, říční vodu a vodu ze studny. Také mluvil o vodě ze sněhu. Ve třech kapitolách dotyčného románu se autor zmínil o přípravě čaje z déšťové vody a ze sněhu.

V kapitole 111., zavítala mniška Mystérie z kláštera rodiny Ťia k Si-čchuen, nejmladší sestřenici hlavního hrdiny románu Pao-jüa z otcovy strany, a souhlasila, že zůstane u ní přes noc.V románu se píše: „Si-čchuen byla z toho tak šťastná, že poručila Paravánce (tedy její komorné) svařit za loňský rok nachytanou déšťovou vodu a připravit z ní dobrý čaj." V kapitole 23. se praví, že Pao-jü složil čtyři básně na roční doby. V básni „Za zimní noci" zní poslední sloka takto: „ Ještě že služka zná/ tajnou moc lístků čajových./Konvici přichystá,/ nabírá do ní nový sníh". Tyto úryvky právě pojednávají o připravě čaje z déšťové vody i sněhu.

V kapitole 41. mniška Mystérie také nabídla staré dámě, hlavě rodiny Ťia, čaj připravený z déšťové vody nachytané předchozího roku. A zároveň nabídla hostům čaj připravený z tajícího sněhu. V románu se říká: „Mniška Mystérie uchopila konvici a nalila do veliké misky přibližně obsah jednoho šálku. Pao-jü zvolna upil, pozorně zkoumaje chuť. Opravdu, rozeznával jemné chuťové nuance, ale těžko pro ně hledal srovnání". Pak mniška poznamenala, že to byla voda ze sněhu, který sama nasbírala na švestkových květech před pěti lety. Uložila ji do temně modré porcelánové nádoby a protože jí bylo líto jen tak ji spotřebovat, zakopala ji do země. Řekla: „Pila jsem z ní zatím jen jednou, dnes je to podruhé." A pak dodává: „Jak to, že jste na to nepřišel? Může mít loňská dešťová voda takovou čirost a svěžest? Kde by vzala tu chuť?"

Ve staré době nebylo ovzduší zamořeno, proto voda z déště a sněhu byla velmi čistá a měkká. Čajový nálev z takové vody byl průzračný a svěží.

Pokud jde o čajové příbory, v tak velké rodině jako byla rodina Ťia s velkým počtem lidí, byla samozřejmě speciální místnost pro vaření vody a přípravu čaje, včetně konvice a příslušného náčiní. Používaly se čajové příbory luxusné i obyčejné. Obyčejné, to byly malé šálky, misky s víčky a s podsázkami, různé lakované táce pro přinášení čajových misek, hrnečky na čaj, příborníky atd. Nejluxusnější čajové příbory však ukázala mniška Mystérie v kapitole 41. Mniška přinesla „malý čajový lakovaný servis, stylizovaný do tvarů begónie, se zlatou vyplní oblačných draků." A podala staré dámě ze servisu polychromovaný a zlacený čajový šálek s pokličkou, vyrobený v mingských dílnách v 15. století. Pak vytáhla dva šálky. Na jednom z nich bylo v tzv. písařském kaligrafickém slohu vyryto „Tykvovy pohár" a zezadu bylo menším písmem připsáno „Z majetku pana Wang Kaje", boháče ze třetího století. Další šálek byl o něco menší. Na šálku bylo vyryto „Miska bílé skvrny na rohu jednorožcově." Nakonec ukázala misku, vyřezanou z jednoho kusu bambusového kořene do mnoha článků a záhybů. Tyto příbory buď byly starožitostmi nebo ze vzácných materiálů. Z toho vyplývá, že mniška Mystérie nepocházela z obyčejné rodiny, nýbrž také ze šlechtické rodiny a byla nucena za určitých okolností být mniškou.