V minulých pořadech jsme vyprávěli o názvech čajů, o vodě k přípravě čajového nálevu a čajových příborech, popsaných v románu "Sen v červeném domě." Dnes se zastavíme u čajových zvyklostí, vylíčených v tomto nejslavnějším čínském románu. Abyste, milí posluchači, měli jasnější představu o vztazích mezi postavami románu, zopakuji hlavní syžetovou linii románu, který popisuje nešťastnou lásku mezi čínským Romeem Pao-jü, synem aristokratické rodiny Ťia z 18. století, a čínskou Julií Taj-jü, jeho sestřenicí.

Během dlouhodobého procesu pití čaje se v Číně vytvářely specifické zvyklosti související s čajem. V tomto románu se také plně ukázaly.

„Čaj a obětní obřady." Ve 14. kapitole románu, když zemřela paní Čching, manželka synovce hlavního hrdiny románu Pao-jüa, byla paní Fenix, Pao-jüova švagrová a mladá snacha rodiny Ťia, pověřena starostí o obětní obřady, které trvaly celý měsíc. Rozdělila služebnictvu práci. Jedna skupina služebníků v počtu 20 lidí dostala za úkol udržovat vykuřovadla u rakve, dolévat olej, pečovat o rakev a přinášet obětní rýži a čajový nápoj. V kapitole 53. při obětování předkům rodiny Ťia byla zmínka také o čaji jakožto obětině. V kapitole 58. doporučil Pao-jü mladé služce, aby na uctění památky zemřelého nepalila papírové peníze, nýbrž obětovala šálek čaje nebo čerstvé ovoce. V kapitole 78. napsal Pao-jü elegii pro svou komornou a nahlas ji přečetl. V ní se praví: „V tomto roce Neměnného míru, v tomto měsíci rozkvetlých ibišků, v tomto neblahém dni já... v hluboké pokoře přináším svěžest květin, průsvitnost hedvábu ... čistotu vody od Pronikavých vůní, čaj z javorové rosy. Hle, tyto čtyři věci, samy o sobě nic neznamenající, snad dosvědčí upřímný můj cit ... ". Po přečtení spálil hedvábí, na němž byl napsán text elegie a vylil čaj na znamení uctění památky zesnulé. Z těchto úryvků vyplývá, že v minulosti byl čaj vzácnou a čistou obětinou v očích Číňanů..

„Čaj v souvislosti s láskou a manželstvím." Ve staré Číně obvykle ženichovy rodiče věnovali čaj jako dárek nevěstině rodině. V románu „Sen v červeném domě" přesně o tom nebyla zmínka. Ale v kapitole 15. se mluvilo o čaji v souvislosti s milostným poměrem. Pao-jü, hlavní hrdina románu, žertoval se svým přítelem Čching Čungem . Požádal ho, aby zavolal mnišku Džňánašak, která měla intimní vztahy s Čchingem a chtěl, aby mu přinesl čaj. Čching na to odpověděl: „Nezdá se ti o trochu divné? Nebo si myslíš, že ti ten čaj nepřinese, když si o něj řekneš sám? Proč jí mám o něj říkat já?". Pao-jü se zasmál: "Řeknu-li jí o čaj já, nebude to mít žádný milostný význam, ale když ji o něj požádáš ty, tak, ano." Nakonec musel Čching zavolat na dívku a požádat jí o čaj.

V kapitole 25., když Taj-jü, hlavní hrdinka románu, vyjádřila spokojenost s čajovými lístky, které jí darovala Fénix, švagrová hlavního hrdiny románu Pao-jüa, jí Fénix slíbila poslat další. V textu se praví: „Pošlu si pro ně," souhlasila Taj-jü, ale Fénix řekla: „Není třeba, pošlu ti je sama, beztak jsem tě chtěla zítra o něco požádat, tak to vyřídím najednou." Její slova vyvolala u Taj-jü smích: „Slyšíte ji, sotva vypiju trošku jejích čajových lístků, už ode mne něco chce." Fénix se rovněž rozesmála: „Čaj z našeho domu jsi pila a snachou být nechceš?" Zde autor naznačil, že čaj byl ve staré Číně zprostředkovatelem manželství. Když totiž dívka pila čaj nějaké rodiny, musela se vdát za chlapce z této rodiny. Tady šlo ovšem o žertování.