„Pití čaje v denním životě." Rodina Ťia v románu byla aristokratickou rodinou, kde byl čaj nepostradatelný v denním žvotě. Měla speciální místnost pro přípravu čaje a služebníky, jenž výhradně vařili vodu a připravovali čajový nálev. Podle románu se před jídlem čaj pije, po jídle se čaj kloktá a teprvé pak následuje řádné pití čaje. V kapitole 51. se například Pao-jü napil čaje o půlnoci, poté co se probudil. Před pitím si však ještě vypláchl ústa. O svátcích, na dvoře rodinného domu rodiny Ťia vystupoval soubor čínské klasické opery a když se členové rodiny dívali na operu, pili přitom také čaj. Přesto, že pití čaje patří k drobnostem denního života, autor ho neopomíjel za žádných okolností, kde je podle zvyku zapotřebí výskytu čaje.
„Nabídnutí čaje hostům." To je tradiční etiketou v Číně. V dotyčném románu jsou nespočetné příklady. V kapitole 3. při první návštěvě Pao- jüovy matky dostala hlavní hrdinka románu Taj-jü hned čaj, který jí nabídla služka. V kapitole 13. po smrti paní Čhing, manželky Pao-jüova synovce, přišel na smuteční obřady eunuch z císařského paláce. Její tchán „si pospíšil uvítat ho a pak ho pozval do Besídky rojících se včel na šálek čaje". Ve dnech smutečních obřadů rozdělila mladá snacha Fénix služebnictvo na několik skupin, z nichž jedna v počtu 20 lidí dostala úkol „denně pečovat o hosty z řad přátel a příbuzných a opatřovat je čajem." V kapitole 18. líčil autor návrat císařské konkubíny z rodu Ťia domů. Byla to nejstarší dcera rodiny Ťia. Normálně se císařské konkubíny mohly setkávat se svými rodiči jen jednou měsíčně, a to v paláci. Tentokrát se konkubína z rodu Ťia mohla z milosti císaře vrátit domů na celý den. To byla velká událost v rodině Ťia, proto u příležitosti jejího návratu byla vybudována velká záhrada s různými stavěními a scenériemi. Když zavítala do „Letohradku setkání", třikrát jí podali čaj a teprvé poté odjela do residence své babičky. To právě ukazuje na důležitost čaje. V kapitole 33. přišel správce princova domu na návštěvu k rodině Ťia. Přijal ho Pao-jüův otec, „Obřadně se pozdravili a zasedli k čaji, který byl mezitím hostu podán". Toto všechno zvýraznilo čínský zvyk nabídnout hostům čaj.
„Čaj jakožto dárek." To je také tradice v Číně. V kapitole 26. se vypravuje o tom, že Fénix, mladá snacha rodiny Ťia a švagrová hlavního hrdiny románu Pao Jüa, darovala svůj čaj, tribut ze Siamu, Pao-jüovi a ostatnímu děvčatům z rodiny Ťia.
„Novoroční čaj."Tento zvyk vznikl dávno a až dosud lidé říkají „pít novoroční čaj." V kapitole 19. matka Pao-jüovy komorné Aromy „se dostavila osobně ke staré dámě (Pao-jüově babičce) a žádala o laskavé dovolení odvést si dceru domů, prý alespoň na novoroční čaj".
„Čajová recepce." Ve staré Číně se konaly i slavnostní čajové recepce. O tom nebyla zmínka v tomto románu, přesto se v románu popisovaly různé rodinné hostiny, kde se nabízel čaj před i po jídle.
Z výše uvedených příkladů je vidět, jak bohatá čajová kultura je zobrazená v románu "Sen v červeném domě." Autor románu nemohl zapsát všechno, co se týká čajové kultury a jak se psalo v monografiích o čaji, ale beztak čtenáři při čtení knih mohou získat zajímavé poznatky o čajové kultuře. Popsat tolik znalostí o čaji, to je opravdu nevídané v starých i současných čínských románech. Jen z tohoto hlediska lze dospět k závěru, že autor románu Čchao Süe-čching je slavným a talentovaným mistrem pera.
