Autor zvýraznil nestejné postavení postav motivem čaje. Jak jsme uvedli v pořadu o názvech čajů v dotyčném románu, stará dáma, hlava rodiny Ťia, v rodinném klášteře kategoricky odmítla velmi vzácný liu-anský čaj: „Já však liu-anský čaj nepiju." A mniška jí nenabídla jiný čaj. To naznačilo, že stará dáma má absolutně autoritativní postavení a všichni v rodině Ťia podléhají její vůli. Babička Liu, vesnická stařena a chudá vzdálená příbuzná rodiny Ťia, při návštěvě staré dámy, snědla hodně tučného, a aby uhasila žízeň, vypila spoustu čaje. Z toho dostala průjem. To ukazuje, že jako chudá vesničanka neměla znalost o čaji a nevěděla, že po tučném jídle se nesmí pít mnoho čaje. Když stará dáma v rodinné klášteře jí dala ochutnat velmi dobrý čaj z déšťové vody, babička Liuová naráz vyprázdnila celý šálek a s úsměvem prohlásila: „Docela dobrý, možná trochu slabý. Asi by mu pomohlo delší louhání." Všichni přítomni se zasmali, protože to ukázalo, že jako vesničanka čaji vůbec nerozumí, protože dobrý čaj má se pít pomalu a nesnáší dlouhé louhání. Další příklad: Mladá snacha Fénix darovala Pao-jüovi, hlavnímu hrdině románu, a ostatním dívkám v rodině Ťia čaj, který byl dovezený ze Siamu jako tribut. To právě naznačuje, že Fénix pocházela z bohaté rodiny a její dědeček a otec měli na starost vyslance různých zemí, kteří přinášeli tributy čínskému císaři.

Autor zobrazoval myšlenky a povahu postav pomoci čaje. Hlavní hrdinka Taj-jü, které zemřela matka, byla poslána k babičce, staré dámě, aby se babičina rodina mohla o ni starat. Když poprvé byla s babičkou a jinými členy rodiny Ťia na obědě a hned po jídle každý dostal čaj. To bylo v rozporu s doporučením jejího otce, aby pila čaj až chvíli po jídle, kdy by to už neškodilo trávení. V románu se o ni vypravuje: Tady, však, jak si všimla, se mnoho pravidel lišilo od těch, ke keterým byla vedena doma a na jaké byla zvyklá. Musela být tedy ve střehu a stále se přizpůsobovat. Sotva se napila, přistoupila služebná a nabídla jí misku s vodou. Vypláchla si tedy ústa, jak to viděla u ostatních. Když si posléze po jídle umyly také ruce, dostaly znovu čaj, tentokrát opravdu už jen na pití." Tento úryvek na jedné straně líčil pravidlo pití čaje v rodině Ťia a čaj, co dostala hend po jídle, nebyl čaj k pití, nýbrž na kloktání. Na straně druhé, což je hlavní, kreslil povahu dívky Taj-jü, která byla velmi pozorná a taktní a myslila v duchu, že „nesmí udělat ani o krok víc, než se právě sluší a než je bezpodmínečně třeba,...aby se jí nevysmáli". V kapitole 6. když přišla chudá vesnická stařena babička Liu k Fénixi, mladé snaše rodu Ťia, a prosila jí o finanční pomoc. Komorná nabídla Fénixi čaj, Fénix „si nevšímala nabízeného čaje, ani nezvedala hlavu, zdála se plně soustředěna na dmýchání ohně..." Tento úryvek o čaji právě zobrazil myšlenku Fénixe, která pohrdala chudou příbuznou a tvářila se, jakoby nevěděla, že babička Liu už čekala na přijetí v jejím pokoji. Kapitola 41. nejpřesvědčivěji ukázala, jak autor využil motivu čaje k dokreslení charakteru postav. Mniška Mystérie nařídila jiné mnišce, aby hned vyhodila šálek z 15. století, protože se z něho napila vesnická stařena babička Liu a považovala šálek za „neodčinitelně pošpiněný". To ukázalo, že mniška Mystérie má výstřední povahu a je nachýlná nadměrné čistotě.