Autor vylíčil složité vztahy mezi postavami pomoci motivu čaje. V rodinném klášteře, když se stará dáma a ostatní bavily u čaje, „mniška Mystérie lehce zatáhla Pao-čchaj a Taj-jü za šaty. Obě dívky pochopily znamení a následovaly ji ven. Také Pao-jü, hlavní hrdina románu se v tichosti vytratil za nimi. Mniška je pak pozvala k pití tzv. vlastního, soukromého čaj. Tento úryvek naznačil neobyčejné vztahy mezi nimi.

Autor vylíčil ostrý kontrast mezi bohatými a chudými pomocí motivu čaje. Když Pao-jü přišel v 17. kapitole do rodiny komorné Aromy, ta neměla doma zřejmě dobrý šálek ani dobrý čaj, tak byla nucena nabídnout svému panovi vlastní šálek s obyčejným čajem. V kapitole 77. Pao-jü navštívil nemocnou komornou Obláček, která byla vyhnána z domu Ťia. Měla žízeň a chtěla se napít čaje. V knize stojí: „Pao-jü se bezradně rozhlédl. Stál tam sice jakýsi hrnec z černé hlíny, ale ten přece vůbec nevypadal jako čajník. Pao-jüovi nezbývalo než vzít ze stolu hrneček, taky takový veliký a neohrabaný a ničím nepřipomínající obvyklé čajové šálky, ale ještě jej ani pořádně neuchopil do ruky, a už cítil zápach žluklého omastku." A pokud jde o čaj, jak se píše:„naskytl se mu pohled na načervenalou břečku, která se ani zdaleka nepodobala čaji. ... Pao-jü předem sám ochutnal. Nemělo to pražádnou vůni ani chuť, jen trpkostí to velice vzdáleně připomínalo čaj, ale nic víc." Tento úryvek ve srovnání s luxusním čajovým náčiním a čajem v rodině Ťia ukazuje ostrý rozdíl v životě chudých a bohatých za feudalismu.

Z pití čaje lze rozeznat úroveň inteligence postav. Nejlepším příkladem je chvíle, když mniška ironicky řekla Pao-jüovi: „Neslyšel jste, že jeden šálek je na ochutnání, dva šálky bláznovi na žízeň, tři šálky, aby se osel napil. Kam to dotáhnete, vypijete-li takové moře čaje". To ukazuje, že mniška Mystérie byla náročná na pití čaje a měla hluboké znalosti o čaji. K tomu měla ještě bohaté znalosti o hudebních nástrojích a hře v šachy. Toto všechno svědčí o tom, že a byla velmi inteligentní a nepocházela z obyčejné rodiny.

Kromě dokreslení postav pomoci čaje využíval autor i básnické formy k popisu čaje. V kapitole 23. Pao-jü složil čtyři básně na roční doby. Ve třech z nich byla zmínka o čaji. Např. verše na letní noci zní: „Nad šitím kráska sladce usnula /teď spí svůj utajený sen./ Ve zlaté kleci křičí papoušek /"hej, čaj chcem, čaj my chcem". V kapitole 76. uzavřela mniška Mystérie řetězovou báseň veršemi: „Zbavíme-li se úzkosti /nic se nás nedotkne. /Své něžné city/ jen pro sebe si říkej, /komu bys taky sdělila/ cosi jemného./ A nestěžuj si na únavu,/ i když už svítá,/ Vaří se čaj / A rozhovor míří k cíli.

Zkrátka, autor ve svém románu popsal sortiment čaje, vodu a příbory pro přípravu čajového nálevu, čajové zvyklosti i způsob pití čaje atd. jako součástí čínské kultury, a zároveň rozvinul před očíma čtenářů obyčeje, zvyky i obraz živých postav feudální aristokratické rodiny z poloviny 18. století. Lze bez nadsázky říci, že čajová kultura obohatila obsah jeho novely a prohloubila charakteristiku postav.

Není nic nového, že čaj se stal motivem klasických a současných čínských románů, protože román je odrazem realného života a čaj se stal životní potřebou lidí, ale v popisu čajové kultury neměl Cchao Süe-čchin, autor románu „Sen v červeném domě" opravdu konkurenci. Jeho román zřejmě také přispěl k rozšíření čajové kultury.

Tak dobře, vážení posluchači, dokončili jsme dnes náš poslední pořad, popisující čajovou kulturu v románu „Sen v červeném domě".