
Když Pchan-ku oddělil Nebe a Zemi, byl nesmírně šťasten. Ale bál se, aby se Nebe se Zemí zase nespojili dohromady, a tak hlavou podepřel Nebesa a nohama se zapřel do Země. Projevil svůj božský původ a za den prodělal devět proměn. Každý den vyrostl o jeden čang a Nebe se s ním také zvedlo o jeden čang, Země také klesla o jeden čang. Takto uplynulo dalších 18 tisíc let. Pchan-ku se za ten čas proměnil ve velkého obra, který měřil stejně jako prostor mezi Nebem a Zemí. Jeho tělo a nohy měřilo 90 tisíc li. Vše zůstalo tak po několik tisíc let, až se Nebe i Země upevnili na svých místech a nemohlo dojít k tomu, že by se znovu smísili dohromady. Tehdy se teprve Pchan-ku upokojil. Tento obr, který stvořil svět však již neměl sílu, neudržel ani sama sebe na nohou, a tak se jeho tělo s duněním svalilo na zem.
Těsně před smrtí se jeho tělo úplně změnilo. Jeho levé oko se změnilo v červené slunce, pravé oko se změnilo ve stříbrný měsíc, jeho poslední výdech se proměnil ve vítr a oblaka, poslední vzdech v hrom, jeho vlasy a vousy se proměnily v zářící hvězdy, hlava a údy se změnily ve čtyři zemské póly a vysoké hory, jeho krev se změnila v řeky, jezera a potoky, cévy se změnily v cesty, svaly se staly úrodnou hlínou, kůže a chlupy se proměnily v květiny a stromy, zuby a kosti se staly zlatem, stříbrem, mědí a železem, drahými kameny a skrytými poklady a jeho pot se změnil v déšť a ranní rosu. Od té doby začal existovat svět.