Stejně jako v Evropě se říká, že bůh stvořil svět, také Čína má podobné mýty.

Dávno, pradávno nebylo ještě nebe a země. Všude byl chaos ve tvaru vajíčka. V jeho středu se skrýval praotec lidstva, který se jmenoval Pan Gu. Zůstal tam 18000 let. Nakonec jim zhotovenou sekerou rozsekl chaos na dvě půlky, které se staly jasným nebem a temnou zemí. Nebesa se denně zvedala o deset metrů a země klesala denně o deset metrů. O stejný počet metrů vyrůstal Pang Gu sám. Uplynulo dalších 18000 let, až nebesa dosáhla nesmírné výšky a země nesmírné hloubky a tím vznikl svět. Na světě byl Pan Gu sám. Když měl radost, bylo na obloze jasno. Když se rozčiloval, nebe bylo zataženo. Když plakal, spustil se déšť, který pak splynul v řeky a moře. Když vzdechl, zvedl se vítr. Mžikem očí se zablýskalo. Když chrápal, burácely hromy. Žil, bůhví, jak dlouho. Po smrti ležel na zemi hlavou směrem na východ a nohama směrem na západ. Vyčnívající části na jeho hlavě, bříše i nohách se staly dnešními východními horami Tai Shan v provincii Shang-tongu, středními horami Song Shan v provincii He-nanu a západními horami Hua Shan v severozápadní provincii Shan-xi. Jeho levá ruka na jižní straně těla se stala jižními horami Heng Shan v provincii Hu-nanu a jeho pravá ruka na západní straně těla se stala severními horami Heng Shan v severočínské provincii Shan-xi. Dnes je to pět nejznámějších hor v Číně. Je třeba připomenout, že jsme se výše zmínili o dvou horách se stejným názvem, tj. Heng Shan. Obě mají stejnou výslovnost, ale v čínštině se píšou jinak. Vlasy a chlupy praotce se proměnily ve stromy, trávu a květy na zemi.

Po smrtí Pan Gua byl svět prázdný. Uplynulo zase mnoho a mnoho let, než se objevila pramatka lidstva Nü Wa. Cítila se osamocena na světě. Tak chtěla vytvořit lidi, aby měla společnost. Jednoho dne vzala hromadu hlíny. Udělala z ní figurky, mezi nimiž byli muži i ženy. Když foukla na figurku a postavila ji na zem, ta se proměnila v živého člověka, který uměl mluvit a chodit. Tak se za chvílí obklopila množstvím živých lidí. Zanedlouho však byla z této činnosti unavena. Na zemi zbylo ještě mnoho hlíny. Nü Wa bezděčně vzala provaz a začala ním švihat do hlíny. Proti jejímu očekávání se veškeré částice hlíněny proměnily v lidi. Dospělí pak spolu žili, pracovali a rozmnožovali se a děti si spolu vesele hrály.

Právě v době, kdy lidé žili šťastně, došlo k pohromám. Čtyři sloupy, které podepíraly nebesá byly větrem a deštěm těžce poškozeny a kýmacely tak, jakoby se nebe mělo rozpadnout. Země se také rozpukla a vznikly v ní trhliny. Ze země se vyvalila pachnoucí voda. Na nebesích vzniklo mnoho děr, z nichž se lilo. Na zemi někde hořelo, někde řadily povodně. Draví ptáci a zvířata napadali lidi. Když existence lidstva byla ohrožena, pramatka Nü Wa přišla je zachránit. Rozdělala z keře oheň na mnoha místech, vypalila v něm pětibarevné kameny. Zalepila jimi díry na nebi. V moři pak chytila obrovskou želvu a čtyři rozkládající se sloupy, jenž podepíraly nebe nahradila čtyřmi useknutými želvími nohami. Zabila zlého černého draka, protože způsobil nadměrný déšť. Popelem ze spalených kéřů zacpala trhliny na zemi. Díky jejímu úsilí byla modrá obloha zalepena, sloupy podepírající nebesa se upevnily, draví ptáci a zvířata a zlý černý drak ohrožující existenci lidstva byli zlikvidováni. Na zemi znovu rostly stromy a květiny. Slavná pramatka Nü Wa stvořila lidstvo a zároveň jej zachránila od zkázy.