Po zákeřné hostině, kterou Xiang Yü vystrojil s úmyslem zabít Liu Banga, Xiang Yü se svými jednotkami vstoupil do bývalého hlavního města dynastie Qin. Na rozdíl od Liu Banga nechal zavraždit prince, šlechtice a všechny úředníky dynastie Qin. Luxusní císařský palác obrátil popelem a vynesl z paláce hromady zlata, stříbra, vzácných pokladů i mnoho krásných žen. Odešel spolu se svými vojáky do rodné země. Jeho řádění vyvolalo velkou nespokojenost obyvatelů. Ve srovnání s Liu Bangem, který byl velkodušný a milosrdný, byl Xiang Yü krutý a zuřivý. Lidé proto raději podporovali Liu Banga.

Dynastie Qin byla svržena. Ale Liu Bangovy síly byly ještě slabé. Jedině Xiang Yü jakožto vojevůdce byl dostatečně silný k panování v zemi. Osmnácti velitelům tehdejších povstaleckých jednotek, včetně šlechticů bývalých údělných států přidělil území. Ti, včetně Liu Banga, byli na těchto územích jmenováni panovníky. Xiang Yü se ustanovil hegemonem státu Chu, který vládl nad všemi ostatními panovníky. Jeho politika zaměřená na rozdělení území neodpovídala tehdejšímu přání lidi, kteří toužili po sjednocení země. To byla základní příčina jeho pozdější porážky.

Liu Bang se zřejmě nemohl smířit s tím, že by se Xiang Yü mohl zmocnit veškerých vymožeností vítězství nad dynastíí Qin. Tak rozpoutal proti němu válku, která trvala 4 roky. Na počátku války byl Xiang Yü v přesile a Liu Bang utrpěl jednu porážku za druhou. Liu Bang měl však znamenitý postřeh na lidi a uměl je prosadit na vhodná místa, aby plně uplatnili své schopnosti, proto získal na svou stranu mnoho schopných lidí. Kromě toho byl schopen akceptovat připomínky podřízených. Zároveň dovedl spojit síly na různých místech k společnému boji proti Xiang Yüovi. Postupně nabýval převahy.

V roce 202 př.n.l. Liu Bang obklíčil Xiang Yüovy jednotky ze všech stran. Xiang Yü se pokusil probít z obklíčení, ale bylo tam nepřátelských vojaků jako mravenců. Zabili jednu skupinu, ale objevila se další. Bezradný se vrátil do tábora, pil ve stanu víno a věnoval se své zamilované krasavicí. Pozdě večer se najednou všude kolem ozývaly lidové písně jeho státu. Lekl se. Mumlal si: "Cožpak Liu Bang již dobyl mé území? Proč je v Liu Bangových jednotkách tolik mých krajanů?" Ze zoufalství zazpíval smutnou píseň: „Jsem tak silný, že mohu i hory přenášet. Jsem tak neohrožený, že nikdo na světě se mi nevyrovná. Ale co dělat, když můj kůň nechce běžet dál? Snad je to osud. Co mám dělat s tebou, moje krasavice!" Několikrát píseň opakoval. Slzy mu kanuly po tvářích a jeho milenka odpověděla zpěvem: „Nepřátelé obsadili naše území, všude kolem je slyšet písně našich krajanů. Náš vladař upadl do bezvýchodné situace. Jak mohu ještě dál žít?" Poté, co písničku dozpívala, spáchala sebevraždu. Tím se snažila zbavit svého pana starosti a dodat mu odvahy prolomit obklíčení. Ve skutečnosti Liu Bang jěště Xiang Yüovo území neobsadil, jenom nařídil svým vojákům, aby se naučili jejich písně, a Xiang Yü naletěl na jeho léčku. Tuto tragickou scénu loučení Xiang Yüa se svou milenkou popisuje i jedna známá a oblíbená pekingská klasická opera.

Xiang Yü se pak se zbylými 800 vojáky probil z obklíčení a utekl na jih. Liu Bangovi vojáci je neustále pronásledovali, až ke břehu řeky Wu. Zůstalo s ním jen 26 vojáků. S Liu Bangovými vojáky bojovali muž proti muži. Zabili stovky nepřátel. Všech 26 vojáků také zahynulo v boji. Xiang Yü sám byl těžce zraněn a nakonec spáchal sebevraždu vlastním mečem. Xiang Yü byl poražen, ale jeho nebojácnost se traduje doposud.