Po smrti Prvního svrchovaného císaře dynastie Čchin (čínsky Čchin Š´-chuang-ti, 259-210 př.n.l ) se jeho vdova stala regentkou nedospělého synovce a její příbuzní obsadili nejvýznamnějí funkce. Taková situace se v čínských dynastických dějinách rovněž neustále periodicky opakovala.

Vzdělaná horní vrstva se věnovala umění, pěstovala literaturu, malířství, kaligrafii. Vznikla řada velkých filozofických , historických a literárních děl. Nejvýznamnějším objevem této doby byl papír z rostlinných vláken. Rozvíjela se též umělecká řemesla –lakované výrobky a řezba do jadeitu i hedvábnictví. Obchodování s těmito artikly se rozšířilo až daleko na západ.

Bohaté archelogické vykopávky jsou cenným svědectvím o životě této doby. Ze zachovaných památek pohřebního kultu vidíme, že zesnulým boháčům se do hrobek vkládaly hliněné či kovové modely domů, věží a lidských postav. Na freskách byly vymalovány scény ze života, hrobky se zdobily kamennými řezbami nebo reliéfními dlaždicemi.

První chanští císaři uzavřeli „spojeneckou smlouvu" s kmeny Xiong-nu,aby neohrožovaly císařství na severu. Za mír se platilo obilím a hedvábím, které ovšem kočovníci všechno nespotřebovali, a tak s ním obchodovali dále, až se dostávalo k Římanům. Císař Wu-ti tuto politiku změnil a vytáhl proti svým sousedům s početnou armádou. Po krvavých válkách obsadil území Ordosu na severním toku Žluté řeky, Tarim na západě, jižní část Mandžuska a na jihu pobřežní oblasti kolem Kantonu . Historický život čínského národa se prostřednictvím Střední Asie stýkal i se životem národů Indie a Blízkého východu.

Chanové věděli dokonce o Římské říši daleko na západě. Rovněž staří Římané věděli o „Zemi Sérů", výrobců hedvábí, ležící někde na Dálném východě. Již v 1. stol.př.n.l. bylo do Říma vypraveno chanské poselstvo, které tam sice nedošlo, ale zdržovalo se v římské Sýrii. Obdobně Marcus Aurelius Antoninus ve 2.stol.n.l., když porazil Parthy a dostal se na pobřeží Perského zálivu, ihned vyslal do „Země Sérů" poselstvo námořní cestou přes Indický oceán. Obchodní spojení mezi těmito dvěma velikými říšemi se udržovalo jednak „severní cestou" po souši přes země Přední a Střední Asie, jednak „jižní cestou" po moři od Perského zálivu do zemí Zadní Indie.

Války však byly velmi drahé. Proto císař v zájmu doplnění státní pokladny začal uplatňovat monopol na železo, sůl a ražení mincí. Dále byla důsledně vymáhána pracovní povinnost i vysoké daně, což nutilo stále více rolníků prodávat svou půdu a vedlo k vytváření velkých pozemkových držeb.

Nepokoje potlačil až uzurpátor Wang Mang (8-23) z císařovnina klanu, který provedl za pomoci skupinky hodnostářů palácový převrat. Jeho reformy vedené snahou zabrzdit rozvoj velkého soukromého vlastnictví půdy a obchodu s otroky se ovšem nesetkaly s podporou všech společenských vrstev. Neúspěch reforem a stále rostoucí daně vyvolávaly opět chaos a vedly k nové občanské válkce, v níž byl Wang Mang zabit . Boje však pokračovaly dále i po jeho smrti.

V roce 25 n.l. člen císařského rodu Liou Siou obnovil chanskou dynastii a ukončil boje. Novým hlavním městem se stal Luo-jang, ležící východně od Čhang-anu , proto se následující období nazýváVýchodní chan (25-220 n.l.). Hospodářství začalo opět prosperovat, vojska vyslaná proti kočovníkům vítězila, ale potom se zase vše obrátilo k horšímu.