Po dlouhou dobu byl Londýn nazýván „Metropolí smogu". Aby se zbavilo tohoto titulu, již od padesátých let minulého století podnikalo město různá opatření k nápravě znečištění vzduchu. Po mnohaletém úsilí bylo prostřednictvím těchto opatření dosaženo dobrých výsledků. Korespondent našeho rozhlasu ve Velké Británii, Zhang Zhe, natočil rozhovor s profesorem Londýnské univerzity pro monitoring a výzkum životního prostředí, panem Frankem Kellyem.

„Jako průmyslové město má Londýn více než několika set letou historii. Znamenalo to především, že bylo třeba vyrábět, jako podmínku průmyslového rozvoje, velké množství elektřiny. Proto Londýn založil mnoho elektráren na uhlí. Zároveň se také na uhlí, jako na palivo k vytápění, spoléhali majitelé domků. Proto jak elektrárny, tak také rodiny, přispívaly velkým množstvím černého smogu. Tento stav trval několik set let a tím Londýn získal titul „Metropole smogu."

Kelly podrobně vysvětlil našemu korespondentovi původ tohoto londýnského titulu. Kvůli vážnému znečištění životního prostředí nejen že místní obyvatelé začali být nespokojení se svým životním prostředím, ale mezinárodní image Londýna byla velice poškozena. Aby zlepšila stav životního prostředí, londýnská vláda od padesátých let minulého století začala podnikat opatření k úpravě stále vážnějšího znečištění. Kelly řekl, že tato opatření dosáhla nakonec značné účinnosti.

„Místní vláda v této oblasti udělala mnoho proto, aby bylo vše uvedeno do souladu se Zákonem o čistotě ovzduší. Tento zákon například stanoví, že všechny elektrárny v městských obvodech Londýna musí být uzavřeny a mohou být přesunuty na londýnskou periférii. Přesto v současnosti zůstávají v Londýně ještě některé tyto velké budovy, ale již jen jako historické památky. Například elektrárna u řeky Thames se již stala moderním uměleckým muzeem Tate. Známá elektrárna Battersea je v současné době také rekonstruována pro jiné využití. Je to jedno z prvních a nejdůležitějších opatření vlády. Druhým vládním opatřením je zakázat topení obyvatel hnědým uhlím. Obyvatelé mohou využívat jenom antracitové uhlí, jak také uvádí Zákon o čistotě ovzduší. Hlavně z důvodu uplatnění těchto dvou opatření se kvalita ovzduší v Londýně v průběhu 20 let značně zlepšila. Černý smog a hustota oxidu siřičitého ve vzduchu se značně snížily."

Kelly konstatoval, že po vstupu do 80. let minulého století byl Londýn postaven před novou otázku, a to problém nehmotného znečištění. Toto znečištění vzniká při provozu moderních dopravních prostředků, spalováním benzínu, petroleje atd. Tímto nehmotným znečištěním je Londýn dosud ovlivňován. Kelly řekl, že londýnská vláda si už všimla vážnosti tohoto problému a podniká opatření k řešení této otázky.

„Začali jsme již řešit tuto otázku. Ve skutečnosti si lidé po dlouhé době všimli škodlivých dopadů na lidské zdraví a současná vláda již souhlasí, že znečištění z každodenní dopravy je velkým problémem. Vládní opatření zahrnuje omezení proudu aut, který vstupuje do Londýna a omezení objemu výfukových plynů. V r. 2002 Londýn začal vybírat poplatky za dopravní zácpu. Jestliže řídíte automobil v londýnském městském obvodu, musíte tento poplatek uhradit. V r. 2008 Londýn začal realizovat Plán snížení objemu emise výfukových plynů. Toto opatření mělo za cíl obranu proti automobilům s vysokou emisí výfukových plynů, např. proti těžkým nákladním vozidlům. Pokud chtějí projíždět Londýnem, musí odpovídat jistému standardu emise výfukových plynů."

Dá se říci, že vedení Londýna vykonalo mnoho práce s cílem zbavit se titulu „Metropole smogu". Cesta úpravy je však dlouhá a obtížná. Kelly vyslovil přání, aby více měst věnovalo pozornost londýnským zkušenostem v regulaci znečištění, a to zejména ve státech, které vstoupily do etapy rychlého rozvoje, jako je tomu například v Číně. Velké množství aut patrně bude neustále zvyšovat znečištění vzduchu, což velice poškodí pohodlnost bydlení ve městech. Kelly se domnívá, že úsilí o vývoj veřejné dopravy umožní zlepšit komfort života ve městech.

„Pohodlné město z mého hlediska je takové, které má pohodlnou a snadno dostupnou veřejnou dopravu a má velmi racionální dopravní systém. Ovšem, že ve světě je mnoho takových případů, např. metro v Singapuru, Paříži nebo v Londýně. Myslím si, že pokud budeme moci využít nejlepší zkušenosti těchto měst, spojit tyto nejlepší zkušenosti dohromady, patrně dosáhneme dobrých výsledků."