Po necelých dvou letech v Číně pro mě bylo sledování českého programu opravdovou událostí. Zvláštní prolnutí dvou mých odlišných životů. Všechno se mi tady, na tom cizím druhém konci světa, zdálo najednou tak známé a pochopitelné. Opravdová oáza jednoho dne, který patřil v Číně Česku.
Slavností prováděl diváky Marek Eben s čínskou zpěvačkou žijící v Čechách – Song Feng Yun. Po úvodním představení českého pavilonu a po projevu ministra zahraničí Jana Kohouta, zazněla národní hymna v podání 4TETu Jiřího Korna a následovalo promítání filmu, který vznikal přímo před očima diváků. Nic takového jsem ještě nikdy neviděla a doslova mě to okouzlilo.
Myslím, že je mnoho způsobů, jak představit zahraničním návštěvníkům „svou" kulturu. Například prostřednictvím národních písní nebo tanců, úryvků ze známých děl anebo samozřejmě filmem.
To co ale předvedli čeští umělci ze souboru „Jednotka rychlého nasazení" byl film o historii českého území, její kultuře a vědě, doslova od dinosaurů až po Šanghajské EXPO, hraný a natáčený přímo na jevišti a promítaný na velkém plátně nad pódiem. Líbila se mi neotřelost jejich nápadu a samozřejmě i samotné provedení, kde musely jednotlivé scény zapadnout na setinu vteřiny do rytmu mluveného slova, a to mám na mysli nejen neustálé převlékání hlavních postav a změny scén, ale také výkony kameramanů, kteří všechno natáčeli „z ruky".
Představení se tak stalo perfektně načasovaným, profesionálně odvedeným koncertem, ze kterého doslova nešlo odtrnout zrak. A koncertem bylo samozřejmě i vystoupení houslového virtuóza Pavla Šporcla s klavírním doprovodem Petra Jiříkovského. Symbolem prolínání české a čínské kultury pak byly česko-čínské písně Song Feng Yun s klavírním doprovodem Emila Viklického.
Už je to opravdu nějaký ten pátek, co mám možnost pozorovat situaci v Čechách a na Moravě zvenku. A to, co jsem viděla v pondělí v rámci Českého dne se mi moc líbilo. Nápaditá prezentace krásně podtrhla všechny nápadité lidi v naší historii i současnosti.
Jestli budete mít chvilku, určitě se podívejte!
