Vážení posluchači, kniha „Velké učení" byla jednou z klasických četeb ve staré Číně. Po dlouhou dobu se tato kniha využívala jako učebnice určená staročínským úřadem a měla velký vliv na vzdělání čínské veřejnosti. V našem dnešním programu vás informujeme o této knize „Velké učení."
„Velké učení" je jedním ze základních klasických konfuciánských děl. Říká se, že knihu napsal Zeng Canem, který žil v letech 505 – 436 před našim letopočtem. Zeng Can byl Konfuciův žák. Kniha je krátká, celý text má pouze přes dva tisíce čínských znaků, ale všestranně shrnula vzdělání po stránce morálky, její úlohu, a také vztah mezi morálkou a řízením státu, jak se konfucianismus ve svém ranném období stavěl.
Hned v úvodu „Velkého učení" se píše, že všeobecný princip studia znamená objasnění a projevování krásné morálky, která je člověku vrozená, ale musí se soustavně zdokonalovat, praktikovat nejdříve na sobě, a pak i na jiných lidech, aby se tato krásná morálka rozvíjela tak, aby bylo dosaženo největší dokonalosti v lidském životě. Toto je vzdělávací program a cíl výchovy, který kniha „Velké učení" předložila.
„Velké učení" dále poukazuje na to, že chceme-li rozvíjet skvělou morálku člověka v celém světě a vybudovat ze světa svět dobrý, musíme především prostudovat podstatu věci, všemožně si osvojit znalosti vnějšího světa, vykořenit neznalost a být moudří. Jen tak mohou mudrci překonat své vnitřní soukromé choutky, pokud možno být rovní, spravedliví a dobrovolní, dosáhnout upřímnosti a mít čisté svědomí. Když má člověk čisté svědomí, může dělat pokrok a usilovat o soustavné zdokonalování, dosáhnout v činech i slovech morální úrovně a standardu jednání, který je vlastní vznešeným lidem. Dosáhnout toho, aby život v jeho celém rodu byl jednoznačný, standardní, dobrý a harmonický. Kdyby takové schopnosti a morálku měli mudrci, získali by právo sloužit společnosti, řídit stát ve stylu vznešeného muže a být dobrými úředníky. Dobře řídit stát znamená, že svět je v klidu a lidstvo dosáhne harmonie.
Světový pohled na inteligenci ve starobylé Číně byl takový, že státním úředníkem se stane ten, kdo se učí dobře. Definitivním cílem jeho života je vstup do státní administrativy, úřadovat v zemi a naplnit hodnotu svého života. Jádrové myšlení knihy „Velké učení" tkví v tom, aby čtenáře poučila o tom, že pro řízení státu je třeba především zvýšit své znalosti a morální vzdělání.
V Číně existuje staré přísloví: „Jak můžeš zametat ve světě，když nedovedeš zamést svůj domov?" Znamená to, že ten, kdo nedovede vyřešit rodinné záležitosti, nemůže dobře řídit stát. Staročínská společnost uznávala rod za základ společnosti. Pokud člověk úspěšně řídí svůj rod, přispívá tím ke klidu a míru státu. Takový člověk může nést velkou odpovědnost za řízení státu.
„Velké učení" bylo nanejvýš respektováno v pozdější dynastii Song ve dvanáctém století. Tehdejší velký učenec Zhu Xi pro tuto knihu napsal úvod, v němž řekl, že „Můj učitel řekl, že'Velké učení'je úvodem pro studium, čtení knih a morální vzdělání. Tento úvod je velmi důležitý. Pak se lidé učí ‚Výrokům Konfucia,' ‚Menzi' a naposled ‚Zhongyong,' tedy ‚Střed' (mezi dvěma krajnostmi)." Výše uvedené „Výroky Konfucia," „Menzi," „Střed" a „Velké učení" jsou nazývány „Čtyřmi knihami," a považovány za nejdůležitější klasická díla v Číně a povinnou četbu staročínských učenců či studentů, kteří se účastnili zkoušek pro státní úředníky.
Učenci mnoha generací považovali „Velké učení" za jedno z reprezentativních děl konfuciánství. Jeho myšlenka na „sebevzdělání, řešení rodinných záležitostí a řízení státu" měla po tisíce let velký vliv na čínskou společnost. I v současném jednadvacátém století má tato kniha stále praktický význam.
