I když byl v USA velmi úspěšný, Qian Weichang se rozhodl k návratu do vlasti a stal se obyčejným profesorem na univerzitě Qing Hua. Vědecký výzkum, realizovaný Qian Weichangem, přinesl plody v různých oblastech. Lidé ho začali nazývat „všemocným vědcem". Qian Weichang často pronášel větu: „Nemám svůj obor. Státní potřeby jsou mým oborem. Nikdy neuvažuji o vlastním zájmu. Smutek vlasti a lidu je mým smutkem. Radost vlasti a lidu je také mojí radostí."
Qian Weichang měl nejraději oslovení „rektor". Vysvětloval, že rektor by neměl být úředníkem. Nejdůležitější pro něj bylo to, že se zcela věnoval školství. Na Šanghajské univerzitě sice nebylo jisté, že každý student a učitel osobně viděl rektora Qiana. Ale v jejich srdci je stále ovlivňuje ideál a myšlení tohoto rektora. Qian Weichang se domníval, že v procesu výchovy je nutno vytvořit všestranného člověka. Je třeba být vlastencem, mít dobré vychování, vysoké morální kvality a krásné srdce. Na druhém místě by měl být budoucí inženýr a vědec s odbornými znalostmi.
Ráno v 6 hodin, dne 30. července roku 2010, tento 98 letý stařec opustil svět v Šanghaji. Když se dozvěděli tuto zprávu, nespočetní lidé na internetu ponechali vzkaz nebo zveřejnili článek ve vlastním blogu, aby vyjádřili soustrast a vzpomněli na tohoto vědeckotechnického odborníka, který hledal pravdy a podporoval společenský pokrok. Současně lidé vřele očekávají, že v současnosti by také mohl vzniknout další takový odborník. |