Ostrov Saipan, který se nachází poblíže rovníku, je známým místem pro dovolenou. Letos v létě, spolu s rodinami tří kamarádů, celkově 8 lidí, jsme se konečně vydali na Saipan.

Celkem 6 hodinová cesta letadlem nebyla sice snadná, ale nebyla ani únavná. Když jsme dorazili na ostrov, byla již hluboká noc. Zatímco jsme jsme dýchali zdejší čerstvý vzduch, vůbec jsme nepociťovali, že bychom se už nacházeli u moře, protože tady vzduch nemá zvláštní rybí pach.

Druhý den jsem vstávala brzy. Mnoho hostů už hrálo hry v modravém bazénu pod širým nebem vedle hotelu. Náš hotel byl od moře vzdálený jenom sto metrů. Na bílé písečné mělčině se několik lidí procházelo nebo sbíralo dary moře - krásné škeble. Klid, hezké prostředí, modř všude kolem, krásný pohled, jako obrázek.

Moje celé tělo i duše se okamžitě staly velmi bezstarostnými. Vybrali jsme si volnou cestu, neměli jsme pevný program. Jestliže se nám zachtělo plavat, šli jsme plavat, pokud jsme chtěli jít na procházku, šli jsme se procházet. Když jsme chtěli ležet na písečné mělčině, tak jsme leželi. Mít volný program, to je asi to nejlepší pro tu pravou dovolenou! Pronajali jsme si auto a vydali se na okružní jízdu po ostrově. Na obou stranách silnice rostla tropická vegetace, která lemovala modrozelené filipínské moře. U moře nebylo mnoho turistů. Příroda má asi opravdu slabost pro Saipan. Přinášela mi přímo rajské pocity.

Kdybyste se domnívali, že ostrov Saipan byl stále jen lidským rájem, budete na omylu. Tento malý ostrov, s plochou menší než 120 čtverečních kilometrů, také podstoupil útrapy války. Na ostrově jsme se setkali s místními obyvateli a zeptali se jich, jestli mají zvláště rádi turisty z některých zemí? Odpověď těchto lidí byla velmi prostá. Je jim lhostejné, z jaké země lidé přijedou. Klíčovým je, že jim mohou přinést stabilní a šťastný život. Obyvateli tohoto ostrova jsou hlavně Japonci, Filipínci, Korejci a Číňané. Na ostrově jsme viděli mnoho restaurací a obchodů se suvenýry, které otevřeli Číňané. Kdybyste mluvili jednoduchou angličtinou a plynně čínsky, vůbec by nebyly jazykové překážky. Urostlí lidé národa Chamorro s tmavou pletí byli prvními obyvateli na Saipanu. Jsou k lidem velmi srdeční. Když se s vámi setkají, nejspíše vám řeknou „Enjoy Saipan," a také se s vámi vyfotografují. Na Saipanu není průmysl a znečištění. Hlavním odvětvím je zde turistika.

Saipan je také nazýván nejlepším místem k potápění se na světě. Samozřejmě, že jsme k tomu nemohli propást příležitost. Dopluli jsme se na malý „Ostrov válečné lodi" motorovým člunem. Ve druhé světové válce americká armáda bombardovala tuto oblast. Tehdy se domnívala, že vybombardovala japonskou válečnou loď. Ale ve skutečnosti to byl malý ostrov poblíže Saipanu. Proto jej místní lidé pojmenovali „Ostrovem válečné lodi." Mořská voda je zde velmi čirá. Vzali jsme si potápěcí masku a potopili se do vody. Hned pod hladinou jsme mohli zahlédnout hejna hezkých a barevných tropických ryb. Krmili jsme ryby kostičkami salámu. Vypadaly velmi hladově. Obklopliy nás a nechtěly se nás pustit.

Při návratu jsme pozorovali západ slunce a nádherné večerní červánky nad Tichomořím. Celé to trvalo jenom 30 minut. Když jsem viděla takový krásný pohled, skoro jsem zapomněla dýchat.

Pětidenní dovolená uplynula jako voda. Museli jsme se vrátit domů. Teď jsem v Beijingu, ale moje srdce ještě po nějakou dobu zůstane na ostrově Saipan. Nemohu zapomenout na klidné moře, jemnou písečnou mělčinu, různá čerstvá a chutná mořská jídla a na tropické ovoce.