„Hovory" byly vytvořeny asi před 2 tisíci lety a jsou to výroky známého starověkého čínského ideologa a pedagoga Konfucia a jeho žáků. Napsali je Konfuciovi žáci a žáci druhé generace. „Hovory" poměrně věrně dokumentují slova a jednání Konfucia a jeho žáků a v čínských literárních dějinách poprvé vytvořily „konverzační kompozici."

„Hovory" jsou skvělou prozaickou konverzační sbírkou, jsou vytvořeny stručnými slovy s jasnými významy, implicitními a významnými slovy, které vyjadřují pedagogické myšlení a morální principy Konfucia a kromě toho jsou v knize velmi živé a výstižné popisy postav.

Konfucius zaujímá v Hovorech centrální polohu popisu. Způsob, jak Konfucius učil žáky, je velmi jednoduchý, někdy je to dotaz a odpověď, někdy poučení o diskusi. Mluvil klidně a s jistotou. Popis tvářnosti, jednání a povahy Konfucia je také klasický. „Hovory" popisují nejen Konfucia, ale i jeho žáky, například žák Zi Lu byl velmi otevřený, někdy i neslušný, druhý žák Yen Yuan byl mírný, kulturní a slušný, třetí žák Zi Gong byl chytrý a výmluvný, čtvrtý Zeng Xi byl velmi hezký a neobyčejný. Tyto postavy mají živé povahy a zanechávají ve čtenářích hluboký dojem.

Konfucius věnoval jako známý pedagog ve starobylé Číně většinu času svého života vyučování. Učil mnoho schopných žáků a v pedagogické praxi získal bohaté zkušenosti. Kniha „Hovory" se významně zabývá těmito stránkami.

Konfucius byl první osobou, která v čínských dějinách popularizovala pedagogiku od šlechticů až po obyčejné lidi. Konfucius se stavěl za to, že člověk, ať pochází z bohaté či chudé rodiny, má stejnou příležitost dostat vzdělání. Pokud jde o základní metody vzdělávání, Konfucius byl pro to, aby se různí studenti učili různými metodami, a to podle svých vlastních podmínek. Je třeba seznámit se s různými vlastnostmi studentů, jejich kladnými a zápornými stránkami a učit je různými způsoby v souladu se situacemi různých lidí. Konfuciův žák Ran You nebyl smělý, proto bylo potřeba ho podporovat. Další žák Zi Lu byl neobyčejně odvážný a domníval se, že má vždy pravdu, proto ho bylo potřeba schválně podceňovat. Konfucius zdůraznil poučný způsob, odmítl mechanické studium žáků, žádal, aby chápali věci dedukčním způsobem. Náplň Konfuciovy výchovy byla bohatá. Učil žáky básním, knihám, ceremoniálům a hudbě, které se užívaly jako obyčejné učebnice. Cílem Konfuciovy výchovy bylo kromě čištění lidské duše a koordinace společenského jednání také vychovat ušlechtilé lidi, kteří mohli sloužit tehdejší společnosti a politice.

„Hovory" se jako klasické dílo konfuciánství zabývá otázkou, jaký má být člověk jako člověk. Staví se za to, že člověk má být rovný a upřímný a klást velký důraz na dobrosrdečnost. Konfucius tvrdil, že dobrosrdečnost je základem jednání člověka a leží na prvním místě. Proto předložil její náplň, i její vnější kriteria a kriteria v praxi. Podle jeho názoru je dosažení dobrosrdečnosti v plné míře velmi těžké. Proto učil lidi, aby usilovali o způsoby, jak dosáhnout dobrosrdečnosti. Měli by v širokém měřítku studovat kulturní díla a omezit své jednání pomocí ceremoniálů, přitom je třeba učit se od lidí, kteří jsou dobrosrdeční.

Konfucius řekl, že básně prodchnou ducha člověka, ceremoniály upevní jeho morálku a hudba podnítí člověka k úspěchům v práci. Proto byly básně, knihy a ceremoniály povinnými předměty Konfuciových žáků.

„Hovory" sloužily v dlouhé čínské historii jako principy morálky pro jednání Číňanů a byly povinnou četbou Číňanů před 20. stoletím. „Hovory" obsahují jako sbírka prózy mnoho filosofických vět, jako např. „Přijeli-li přátelé z daleké cesty, máme radost." „Z lidí je určitě můj učitel." „Když člověk nemá důvěru, nemá nic, co můžeme ocenit." Tyto věty jsou velmi známé a užívají je i obyčejní Číňané. „Hovory" jsou jednou z klasik oblíbených mezi Číňany, a také patří mezi stará klasická díla, která byla přeložena do mnoha cizích jazyků.