Básník Li Shangyin

Dnes vás informujeme o básníkovi, který dovedl psát básně o lásce. Jeho milostné básně jsou nesmírně sentimentální. Jeho osobní milostný příběh byl také zajímavý. Tento básník se jmenoval Li Shangyin z pozdní doby dynastie Tang.

Li Shangyin žil v letech 812 – 858. Na rozdíl od mnoha básníků, jejichž rodiny byly bohaté a měly vysoké postavení, pocházel Li Shangyin z chudé rodiny. Ve svém dětství neměl příbuzné, bydlel sem tam bez pevného domova. Ale malý Li Shangyin měl vysokou aspiraci, odhodlal se učit usilovně, aby získal šance, v kterých mohl vynikat nad jiné. Ale v politických bojích neuspěl, nemohl prosazovat své stanovisko, nakonec zemřel v chudobě.

Neúspěšná úřednická kariéra nepřekážela mu rozvíjet jeho talent. Vyjadřoval všechna osobní cítění v básnické formě. Krásnými slovy líčil svou lásku k básni, která vyvolala u jiných nesmírné fantazie. Jeho milostné básně sice sledovaly estétství, ale končily vždy tragicky s velkou bolestivostí. Velmi rozšířená báseň má název „Bez názvu". Hned na začátku autor psal: „Setkání se je těžké a rozloučení také těžké". Tento verš vedl nás do pochmurné scenérie. Potom autor využíval přirovnání pro zvýraznění atmosféry. Psal o vadnutí květu, což dalo takový pocit jakoby člověk stál v chladném podzimní větru a všude v okolí bylo mrtvé. Psal o smrti bource morušové, vlákno, které se vytvářelo tekutinou vylučující ze slinných žláz tuhnoucí na vzduchu, se přirovnává k niti vzpomínek. Psal o uhasnutí svíčky. Pád tekutého vosku symbolizuje uschnutí vděčné slzy spolu s koncem života. Takové líčení už dostatečně dojímá čtenáře. Potom autor psal, že manželka se dívala do zrcadla a česala vlasy, tichounce čekala na svého manžele a že manžel z velké vzdálenosti toužebně myslela na svou ženu tak, že celou noc nemohl spát. Takové cítění, které existuje pouze v mysli a není dosažitelné, je ve skutečnosti jen iluzí. Básník na konci ve jménu hrdiny a hrdinky této práce vyjádřil přání ze srdce, aby zelený pták jako jeho posel předával naši vzpomínku.

původ ze starobylé čínské báje „Kniha Shanhai". Podle legendy byli tři zelení ptáci, měli červenou hlavu s černými očima, byli velmi draví, sloužili jako služební a poslové jakési bohyně. Před tím, kdy bohyně přijede do lidského světa, zelený pták přeletí tisíc hor a vod a podá poselství. V pozdější legendě se zelený pták změnil v překrásného fénixe, který symbolizoval pokoj a štěstí. Ale básník Li Shangyin změnil tři ptáky v poselské ptáčky, kteří chápali lidské úmysly, byli něžní a dobročinní, měli šikovnou tělesnou strukturu. Tito ptáčci přinášeli jakousi naději básníkovi, trpícímu  tužbou po milence.

nebyla odhalena. Po šťastném setkání hned následoval smutek loučení. Zanedlouho se přinášela špatná zpráva, že  jeptiška musela odejít z chrámu. Nedalo se předpokládat, jestli se budou moci setkávat znovu. Li Shangyin samostatně snášel nesmírnou bolest. Pouze v hluboké noci a za deště přicházel na místo, kde jeho milovaná jeptiška kdysi bydlela, díval se na její pokoj, ale milovaná osoba byla už dávno pryč. Pár milenců a dojímavá láska neměly žádný plod.

Taková vlastní zkušenost dala jeho básním častou stopu. V mnoha jeho básní se zelený pták objevuje. Nebyla náhodou, že další básníci také měli rádi zeleného ptáka, kterým vyjadřovali milostné cítění.

Li Shangyin měl bohaté znalosti, které projevovalo mnoho jeho básní. Dovedl pomocí oblíbené báje a legendy vyjadřovat skutečné cítění. Čtenáři studoval jeho básně a pak získávali živý obraz. Tento charakteristický rys se nejplněji rozvíjel v jeho básni bez názvu.