Dunhuangské chrámy 



　

Dunhuanský chrám Mogaoku je svým rozměrem největším tesaným chrámem na světě. Zachovaly se nám tu kompletní buddhistické ruiny. Tyto po celém světě proslavené ruiny zaujímají svým uměním, stejně tak jako faktem, že byly vytvořeny ve skalách pouště Gobi.

Dle tradice bylo místo vybráno mnichem Lezunem. Roku 366 mnich Lezun cestoval na západ, až dorazil pod tři nebezpečné dunhuangské hory, tou dobou se již stmívalo a mnich stále ještě nenašel místo, kde by složil hlavu. Jak tak uvažoval, tak pozvedl hlavu a před očima se mu vyloupla nádherná scenérie. Naproti na hoře Wusha zahlédl oslnivou záři, vypadalo to, jako kdyby se zjevily tisíce Budhů ve zlatavém jasu. Mnich byl scenérií zcela uchvácen a v duchu si pomyslel: „Toto je skutečně posvátné místo!" A tak sem začalo proudit čím dál tím víc lidí, prostor se stále zvětšoval, až zde v době dynastie Tang bylo přes tisíc vytesaných jeskyní.

Po dlouhém výzkumu mnozí specialisté dospěli k názoru, že dunhuangský koridor nevznikl náhodně, ale že výběr místa vykrystalizoval po zralé úvaze dávných generací. Výběr místa uprostřed oáz pouště Gobi, odpovídal jak buddhistické představě o odtržení od světského světa, tak přirozenému rozumu. Voda z hor zavlažovala okolní dunhuangskou zeleň, takže se vytvořila unikátní tichá scenérie. Mogaokuské tesané jeskyně vypadající jak plástev medu, co se tyčí do výšky přes 40 metrů. V zimně během písečných bouří je zvlášť důležitá orientace jeskyní, ty jsou totiž nastaveny ke směru větru zády, a tak se vítr přežene jen nad vrcholkem a písek nevnikne do jeskyní. V Létě sice vane od východu, avšak hora Sanwei vytváří přirozenou bariéru a tak vítr jednoduše nemůže proniknout do jeskyní. Takto v této vysušené oblasti vzniklo bezpečné místo.

Mogaoku již překonalo tisíce let a ročních dob. Po jedenácti dynastiích se nám zachovalo 492 jeskyní, v nichž se nachází velké množství nástěnných maleb a soch. Pro světové kulturní dědictví tak jeskyně představují nemírně cennou kulturní památku.