Tibet má odjakživa kolem sebe tajemnou auru mystické země. Když se mi naskytla příležitost navštívit toto zapovězené království, uvědomil jsem si, že se mi nejspíše splní sen. Sen o tom, alespoň na okamžik navštívit tuto zemi, poznat její obyvatele a nakouknout do chrámů a paláců, ve kterých se již celé generace mnichů snaží dosáhnout na poznání daleko převyšující fantazii běžných lidí.

Už týden před odletem jsem začal s poctivou přípravou, totiž začal jsem brát tradiční tibetskou medicínu, která má nepřipravenému organismu ulehčit pobyt ve velkých výškách. Podle doporučení stačilo polykat pilulky tři dny před odjezdem, ale znáte to. Štěstí přeje připraveným. Každý organismus totiž reaguje na náhlý přesun do velké výšky, kde je menší koncentrace kyslíku, jinak. Zatímco drobná dívčina, která Tibet navštívila před několika lety, si prý ani nevšimla, že vzduch je řidší a žádnými příznaky výškové nemoci ani v nejmenším netrpěla, setkal jsem se i člověkem v nejlepší fyzické kondici, který prý první tři dny po příletu nemohl ani pořádně chodit.

Vybaven zkušenostmi ostatních jsem poctivě polykal pilulky tradiční medicíny a doufal, že se můj organismus s největším strašákem této cesty vypořádá. Moje obavy se začaly naplňovat již zhruba hodinu před přistáním ve Lhase. V letadle se totiž při běžné cestě udržuje tlak rovnající se zhruba 2 500 m, ale pro lety do destinací ve větších výškách, se tlak vyrovnává na hodnotu cílového letiště. V případě Lhasy je to 3 600 m. To není takový rozdíl, chtělo by se říci, ale moje hlava si myslela opak. Takže zatímco moji kolegové nadšeně pobíhali po letadle a fotografovali vrcholky tibetských hor, já seděl na svém místě a chystal se na nejhorší. Po přistání jsme se již všichni kochali monumentálností okolních hor a blankytně modrou oblohou, po které plynuly mraky co chvíli zakrývající stínem některý vrcholek, a já s povšiml, že i dalším kolegům se vytratila z obličeje barva a jejich pohyby jsou pomalé, když se snaží vynakládat co možná nejméně námahy a šetřit tak drahocenný kyslík. Cestu do hotelu ve Lhase jsme opět strávili pozorováním nádherné krajiny a většina z nás, kteří jsme pociťovali bolesti hlavy a malátnost, se dokázala adaptovat a v hotelu jsme se již s nejhoršími příznaky vypořádali všichni.

Zítra opustíme téma nemocí a nevolností a podíváme se do Potaly, sídla dalajlámů.