V čínských restauracích se totiž při výběru jídel nemůžete řídit cenou. Mnohdy ta nejlevnější jídla jsou minimálně tak chutná, jako ta nejdražší, možná i lepší. Z jídelníčku mizí take jídla, jenž při své přípravě zahrnují krutost vůči zvířatům. Stále méně se můžete setkat s jídly, jejichž příprava je rovněž komplikovaná a zdlouhavá. Obecně, jako všude jinde na světě se projevuje tendence k zjednodušení, úspoře času a energie nejen tepelné, ale i lidské.

Ale je pravda, že krájení a pečlivému zdobení studených pokrmů věnují čínští kuchaři stale stejnou pozornost. Pro zajímavost si uveďme, jak by asi mohlo vypadat menu pro 8 osob. Tento počet je pro stolování optimální, protože výběr jídel je dostatečně pestrý. Takže nejprve 10 druhů studených pokrmů, mezi nimiž jistě nebudou chybět černá vejce, šunka, ostrý zelný salat zvaný – Lapaocai, vařené hovězí maso ochucené kořením pěti vůní a další maso a zelenina.

Po předkrmech přijde řekněme vepřové maso s bambusovými výhonky, grilovaná kachní játra, lotosové výhonky, pečené kuře, smažená vejce s černými houbami a jako vyvrcholení sladkovodní ryba ve sladkokyslé omáčce, potom jěště polévka, např. zelna a na závěr kostky jablka obalené v karamelu. Jistě byste si vybrali. Výhodou čínského stolování je totiž to, že každý si může nabrat z kteréhokoliv talíře.

Mezi práve jmenovanými jídly byla i černá vejce, jenž jsou nesprávně nazývána "shnilá" nebo "smradlavá" vejce. To take patří pro většinu cizinců do kategorie oněch podivných jídel. Samozřejmě, že se nejedná o shnilá vejce, ale vejce vlastně vařena, nikoli však obvyklým způsobem, ale pomalým chemickým procesem. Kachní vejce se obalí ve vápně, bahně a otrubách a nechají se asi 2 mesíce v tomto neprodyšném obalu uležet. Po uplynutí této doby jsou vajíčka hotová. Žloutek je temně černý, lehce do zelena a bílek by měl mít tuhou, průhlednou konzistenci zeleno-hnědé barvy. Černá vejce posypaná čerstvým posekaným zázvorem a česnekem a polita sójovou omáčkou jsou skutečně vynikající.

Rozmanitost čínské kuchyně je způsobena tím, že v minulosti bylo nutno využít k veškerou fantazií a možnosti přírody, aby se lidé nasýtili. Samozřejmě, čínsky rolník jedl velmi skromně a střídmě, nesrovnatelně skromněji než například bohatí statkáři nebo úředníci, kteří svoji fantazií nemuseli vybýjet kvůli tomu, aby se nasýtili, ale spíše kvůli tomu, jak utratili finanční částky za přepychové a nákladné hostiny. V čínské klasické literatuře je mnoho takových příkladů.