Chao, česky "čchao", je jedna ze základních metod tepelné úpravy čínských pokrmů a zároveň je nejrozšířenějším způsoben přípravy pokrmů. Poněvadž je to nejzákladnější metoda vaření čínských jídel, musí ji každý kuchař, dobře zvládnout. Charakteristikou této metody je smažení malých kousků surovin na prudkém silném plameni, za použití malého množství oleje, dále rychlý průběh smažení spojený s ochucením pokrmu, neustálé prohazování a míchání surovin na pánvi Wok.

Suroviny, které chceme touto metodou zpracovávat, nejsou-li již v surovém stavu samy o sobě drobné, musíme nejprve nakrájet. Suroviny krájíme na: plátky, kostičky, nudličky, proužky, kuličky, drobečky, zrníčka, dále se sekají na pastu nebo jen nakrajují. Takovéto zpracování je velice důležité, neboť suroviny jsou tepelně namáhané opravdu velmi krátkou dobu. Při krájení musíme dodržovat správné postupy, aby nakrájené suroviny byly stejně velké i široké, aby se mohly všechny rovnoměrně usmažit a rovnoměrně absorbovaly chutě.

Oleje nepoužíváme příliš mnoho; obyčejně se používá k množství suroviny v poměr 1:2 až 1:3, ale přesné množství oleje je dáno typem použité metody Chao. Některé typy této metody používají oleje velice málo, tj. olejem je pánev pouze promastěna a přebytečný olej pak vylit. Teplota oleje se pohybuje okolo pátého teplotního stupně (cca 150°C).

Síla plamene je také velice důležitým faktorem. Typické pro metodu Chao je, že pánev nejdříve rozpálíme a potom teprve přilijeme olej. Olej nenecháváme příliš rozpálit (to záleží na typu použité metody Chao - viz níže) a přidáme suroviny. V tomto okamžiku teplota oleje prudce klesne a proto musíme zesílit plamen, aby pokles neměl příliš dlouhého trvání a neovlivnil rychlost celkové přípravy.

Při splnění výše uvedených kriterií je zřejmé, že nejvyšší teplota je na dně pánve. Proto musíme častým prohazováním (či promícháváním) surovin a neustálým pohybem pánví zajistit, aby se suroviny setkávaly s rozpáleným dnem pánve jen co nejkratší dobu.

Poněvadž doba smažení je velmi krátká, suroviny nepustí mnoho šťávy. Tím docílíme, že výsledný pokrm je svěží, jemný, křehký a šťavnatý; naopak zase nesnadno přijímá chutě koření a ochucovadel. Z těchto důvodů u některých pokrmů, u kterých se snažíme zachovat vlastní svěží křehkost a osobitost chutě jednotlivých druhů zeleniny, používáme při podávání zálivku obohacenou kořením, ochucovadly a zahuštěnou škrobem.