Bazén v hotelu

Ačkoliv jsem se na cestu celkem dobře připravila, poté, co jsem viděla Maledivy, byla jsem fascinována.

„Je tím asi vinna ta krása", myslela jsem si, „proč v okamžiku, kdy jsem viděla Maledivy, se mi náhle chtělo plakat"? Toto místo je vhodné pro lidi, kteří ztratili lásku, pro lidi, kteří milovali, ale teď to ztratili. Ztratila jsem lásku, sen byl rozbit drsnou skutečností. A to přesto, že jsem si přála, aby byla dokonalá. Ještě v pláči jsem si zakoupila letenku a nyní realizuji sen postavy Medou z ironického seriálu. Přijela jsem na Maledivy.

Zelená mořská voda

Maledivy jsou tvořeny celkem 1190 [jedenáctisty devadesáti] malými ostrovy, které jsou naskládány do dálky jeden vedle druhého, což tak trochu připomíná nekonečnost času. Připadalo mi napoprvé, že je zde průzračná obloha, čiré moře a příšerná modř. Tříhodinový časový rozdíl jsem vůbec nepociťovala. Procházela jsem se po tak měkké písčině, jakou jsem doposud nezažila.

Ne, to není všechno. Ta voda na pobřeží je záludná! Pojala jsem podezření, že má schopnost hromadného pustošení, může lidi očarovat a oni zde pak již zůstanou a nechtějí odejít. Voda je průhledná a máte pocit, že se můžete dotýkat ryb. Není zde nečistot, jen modré nebe, moře a písčina. Na břehu moře stojí ještě luxusní dřevěný dům o rozloze více než 200 čtverečních metrů. Postel je zde od vany vzdálená 40 metrů, schody vedou přímo do moře, hejna ryb připlouvají až k domu.

Téměř dokonalá scenérie

Ztratila jsem lásku? Nevadí, je tu radostná, krásná scenérie, nemohu vůbec tu krásu vylíčit. Ráno jsem se vzbudila a při oblékání jsem si opět uvědomila, že jsem na dovolené na Maledivách. V mém srdci se náhle objevilo plno radosti. Chodila jsem po břehu moře a volala hlasitě: „Maledivy…Maledivy!"

Nebe je velmi modré. Nikdo mě nemůže rušit telefonem, nemám u sebe budík, nejsou kolem mě výfukové plyny, v pokoji není ani televize (na Maledivách neexistuje ani televize, jak je to dobré!). Mohu být sama sebou, nikdo mi neřekne, že se musím chovat jako slečna. Pokud plavu, ryby se procházejí se mnou, pokud zůstávám na souši, králíci a ještěrky požívají společně se mou chlad.

　　 Spisovatelka Hong Juany, která byla také jednou na Maledivách, řekla, že byla okouzlena. Každý den mohla pozorovat ryby, tak byla na Maledivách čistá a průhledná voda. Ostrovy jsou skoro úplně izolované od vnějšího světa. Náhle jsem jakoby pocítila, že svět může být také tak čistý a jednoduchý.

Moje pleť postupně ztmavěla, až byla natolik bronzová, jako ji mívají bohatí turisté. To ale ve chvíli, kdy jsem rozjímala nad mořem, nebylo důležité. Důležité bylo, že jsem teď mohla žít nestrojeně.

Rybařit a být roztržití

Přítelkyně navrhla, abychom rybařili. Zažertovala jsem, že mám zájem o muže, rybařit že je nudné...

Ale není tady televize, noviny ani hudba. Díky takovému prostředí jsem cítila, že bych měla alespoň rybařit. Proto se ostrůvek Soneva Fushi stal naší nejlepší destinací.

Soneva Fushi má svůj příběh. Před několika lety se syn bohatého indického obchodníka, Sonu, setkal na luxusní párty se švédskou modelkou Evou. Byla to láska na první pohled. V r. 1995, na Eviny narozeniny, doprovodil Evu na malý maledivský ostrov a pak jí řekl, že od toho dne jí tento krásný malý ostrov patří. Byl to dárek k jejím narozeninám. Proto tento ostrov byl nazván jmény obou milenců, tedy jako Soneva.

Taková láska je jistě záviděníhodná. Mladík je bohač, mladá žena je kráska. Chtěl okouzlit, proto jí koupil ostrov. Pro něho to bylo hračkou. Každá dívka očekává takový romantický příběh, založený na kráse. Ovšem já a moje přítelkyně jsme byly jenom obyčejné dívky, proto nám nezbývalo nic jiného, než rybařit.

Posezení na pláži

Jednoho dopoledne jsme nalovily několik desítek kilogramů ryb a mohly jsme si dovolit připravit velký oběd s pečenými rybami. Přítelkyně prohlásila, že takhle zanedlouho ztloustneme. Ale mně to nevadilo. Přijela jsem na Maledivy za sluncem, mořem, modrým nebem, dobrým jídlem a klidnou nocí.

Procházíme se po Male

Male je ostrůvek o rozloze jen 1.77 [jedna celá, sedmdesát sedm setin] čtverečních kilometrů. Tady můžete znovu pocítit vliv civilizace. Po jednohodinové procházce po tomto ostrově jsme opět objevili lidskou společnost.

　　Procházíme se po trhu. Koupila jsem dvě sukně s tropickou barvou a chvíli si je zkoušela.

Ve starém Egyptě se obyvatelé vzájemně titulovali označením „člověk" a Nil oslovovali „řeko". Taková jména nejsou zajímavá. Můžeme-li však někdy nazývat moře „životem", pak možná život bude zajímavějším!

Odjezd

Když odlétáme z Malediv, z délky tyto ostrovy vypadají jako malé louky. Jsou čím dále tím menší, až nakonec zmizí...

　　 Podle vědců by mělo po 50 letech moře zaplavit tyto ostrovy, potopit tyto domy a měkké písčiny, takže zde asi zůstane jenom modré nebe a moře.

Tehdy si patrně vzpomenu na to, jaké jsem v mládí měla štěstí, že v době, kdy jsem ztratila lásku, odjela jsem tam a jako milenka Malediv jsme spolu upřímně strávily sedm dnů, kdy jsem zapomněla na celý svět. Nemělo to chybu !

Ó Maledivy, neskonalé krásy !