V jihozápadní čínské Tibetské autonomní oblasti žije skupina Tibeťanů, kteří kdysi opustili domov a začali usilovat o lepší život v cizině. Ale jejich srdce je táhne vždycky domů a ani jejich akcent se po mnoha letech nezměnil. Když viděli obrovské změny ve své domovině, nakonec se vrátili domů. Lidé ji nazyvají Tibeťané, kteří se vrátili do vlasti. Dnes bude vám nabízet příběh o takovém Tibeťanovi. Jmenuje se Z´tan-luopu.

Před půl stoletím byla v Tibetu chudoba. Tamní lidé žili těžce. Rodiče Z´tana, kteří žijí v čínsko-népalském pohraničním městečku, proto v roce 1968 opustili domov a odešli do Nepálu. Z´tan si připomenul, „Můj domov je v okrese Nělamu ve městě Šigaci, který je vzdálený jenom 30 kilometrů od Népalu. Moji rodiče odešli do Nepálu v roce 1968 a začali tam pracovat v ruční řemeslné výrobně."

Když bylo Z´tanovi 16 let, začal se učit vyrábět tibetské koberce. Tehdy Z´tan ještě nevěděl, že tato jeho volba změní jeho život.

V následujících deseti letech se Z´tanova dovednost neustale zlepšovala. Postupně se stal majitelem výrobny tibetských koberců. Díky své obchodní činnosti, měl Z´tan mnoho šancí a často se dostal do přístavu Džanmu, který leží na hranici Číny a Népalu. Z´tan tak poznal tehdejší ředitelku Džanmuského hotelu, a potom i svou manželku Wei Yaping. Muž dobře ovládá výrobní dovednost a žena je dobrá na administrativu a obchodování. To bylo velmi prospěšné pro rozvoj jejich podniku. Díky společnému úsilí dosáhl manželský pár mnoho obchodních úspěchů. Paní Wei Yaping řekla, „V letech 1995 až 1998 jsme byli největší vývozci tibetských koberců v Nepálu. Pracovalo pro nás asi tři až pět tisíc dělníků."

Po desetiletém podnikání se Z´tan stal jedním z nejbohatších podnikatelů v Nepálu. Tehdy měl Z´tan úspěšný podnik a manželství. To všechno ale neuspokojovalo jeho touhu po domově.

Právě v následujících desítkách let poté, co Z´tanovi rodiče opustili Tibet se udály na této sněhové vysočině obrovské změny. Dnešní Tibet se dávno rozloučil s chudobou, zaostalostí a uzavřeností. Produktivita se v Tibetu značně zvýšila. Infrastruktura ve městech i na venkově se zdokonalila. Příjmy Tibeťanů každoročně stoupají. Z´tan, který často v Tibetu obchoduje všechno viděl a pamatoval si to ve svém srdci. Ve sravonání s Tibetem mu neklidná situace v Népalu přinesla mnoho starostí o budoucnost. Kromě toho Z´tan nikdy nezapomněl na slova rodičů a volání svých příbuzných. „Největší a poslední touha mých rodičů je, abych se co nejdřív vrátil domů. Říká se, že všechny listy nakonec spadnou na kořeny stromu", řekl Z´tan, který žil dlouho v cizině se také chtěl vrátit domů.

Návrat domů ale znamená vzdát se úspěšného podniku a začít od začátku. To určitě není pro Z´tana snadná volba. On a jeho žena už nejsou mladí. Dlouho se rozhodovali, jestli se vratí domů nebo zůstanou v Nepálu. Z´tan řekl, „Tady v Nepálu jsme slyšeli, že vláda nevěnuje pozornost nám, kteří se vrátíme domů ze zahraničí. Z toho jsme měli obavy. Proto jsem každý rok v letech 1999 až 2004 navštívil Lhasu. Sledoval jsem tamní životní i pracovní prostředí a poznal jsem politiku pro Tibeťany, kteří se chtějí vrátit ze zahraničí. Po nemalém průzkumu jsme se konečně v roce 2004 rozhodli pro návrat. Tehdy místní vláda v Lhase vypracovala výhodnou politiku pro investory."

Po návratu domů se Z´tan a Wei Yaping usadili v Lhase a na okraji Lhasy v okresu Qushui otevřeli nový podnik. Nový podnik se nazvývá „Tibetská společnost krásného květu." Manželský pár tedy pokračoval ve své kariéře. Ale potkaly je obtíže, které nečekali, „Ani ve snu by nás nenapadlo, že největší problém, který budeme řešit, je nedostatek pletařů. Děláme tradiční ruční řemeslný průmysl. Proto je ruční práce nutná. Stroj ji nenahradí."

Tibetský koberec je jeden z tradičních řemeselných pokladů, ale lidé je dlouho dělají jenom doma. Průmyslová výroba tady v minulých letech vůbec neexistovala.

Největší útěchou pro manženský pár je dynamická podpora od vlády. Z´tan řekl, „Dostali jsme pomoc a podporu z různých stran. Často i docela neočekávaně. Náš hardware je nyní velmi dobrý, včetně různých vyhodných politik a půdy, kterou nám ratifikovala vláda. Když jsme neměli pletaře, vláda nám pomohla financovat jejich vyškolení. Kromě toho je nám k dispozici speciální úředník, který je zodpovědný za zprostředkování, pokud máme otázky na jiné orgány."

Díky dynamické podpoře a důslednému úsilí se podnik energeticky rozvíjel. Od založení tohoto podniku v roce 2004 do současnosti přesáhly investice do fixního majetku 30 milionů čínských jüanů. Po té, co byla zahájena průmyslová výroba by měl podle předpokladu letošní roční obrat dosáhnout 40 milionů jüanů.

Nyní se Z´tanův podnik rychlým tempem rozvíjí a manželé se těší ze šťasného a veselého života v Lhase. Jejich čtyři synové a dcery studují na různých místech po celé zemi. Z´tan a manželka chodí o svátcích do kláštera, kde se modlí za blahobyt a bohatství svých krajanů. Největší touhou Z´tana je, aby jeho podnik přinesl blahobyt chudým rolníkům a pastevcům.