Auto projíždí nahoře po silnici. Otáčí se, mezerou mezi stromy probleskují paprsky odrážející se od hladiny jezera. Je to Basongco. Rozkvetlé lesy nejsou v tibetských parcích vzácnými. Náhorní jezera, která se skrývají v lesích, připomínají perly. Vesele je pozorujeme.

Je tomu tak i v případě jezera Basongco a ostrova Tashi na tomto jezeře. Také ekologické prostředí v okolí jezera je velmi dobré. Basongco se ostrovem Tashi pyšní, jako svým srdcem.

Jestliže, podle zvyku tibetských básní, přirovnáme Basongco k víle v lese, pak srdcem této víly je právě ostrov Tashi uprostřed jezera. Ačkoliv tento ostrov není velký, je perlou Basongca. Na tomto ostrově se nachází jeviště chrámu Comtsong pro vodní pohřby, a panuje také mnoho legend o zázracích, které zde nastaly.

Přibližuji se lodí k ostrovu Tashi a cítím, že stojím jakoby na nefritu. Je to velmi příjemné. Vystupuji na ostrově Tashi, přicházím přímo do chrámu Comtsong, ale díky scéně před chrámem jsem nejprve myslela, že jsem přišla jinam: Před velkolepou branou stály dvě dřevěné sochy. Byly to postavy muže a ženy s velice výraznými vzájemně odlišnými rysy, které navíc vypadaly téměř jako by byly na nudistické pláži…

Potom jsem cestovala po oblasti Nyingchi a objevila jsem, že v těchto místech, v buddhistických chrámech nebo v chrámech bon-pa, jsou často takovéto falické sochy nebo obrazy. Jsou to pozůstatky starověkého uctívání plodivé síly přírody. Je to také rysem oblasti Nyingchi.

Chrám Comtsong byl vybudován pod vedením významného mnicha ze sekty Nyingma Sangye Lingea. Má již více než 600 let dlouhou historii. V tomto chrámu byla obětována socha Guru se zlobou.

Podle pověsti se na ostrově dají najít stopy kopyt koně, na kterém jezdíval král Gesar: Když je počasí dobré, na vodě v jezeře se objevuje bílá čára, která je prý stopou koňských kopyt, které zůstaly, když přejížděl přes jezero.

Po večeři v restauraci, nebe je už tmavé, ve svitu Měsíce je Basongco klidný a tajemný. Pracovnicemi v této turistické atrakci jsou slečny z okolních vesnic a stejně, jako já, se procházejí podél jezera. Ve dne když pracují, nosí dlouhou sukni s komplikovanými liniemi a na hlavě mají tibetskou čepici, která zvýrazňuje jejich krásu.

Na břehu jezera jsem poznala slečnu Zhuoma, která je také obyvatelkou obce Cuoguo a vyrostla u jezera Basongco. Řekla, že zítra je tradiční svátek Procházení kolem jezera. Přijdou obyvatelé z blízka i z dáli, očekává se velmi veselá atmosféra.

　 Druhý den mě vzbudila Zhuoma v pět hodin. Prý ceremoniál Procházení kolem jezera trvá celý den, a proto se musí vyrazit brzy. Všude byla ještě tma. Přišly jsme do tábora lidí, kteří se chtějí zúčastnit tohoto ceremoniálu. Všude byl klid, poblíže jenom plápolal oheň, na kterém dvě ženy vařily pro všechny přítomné čaj. Když jsme se napily čaje a snědly lepkavé rýžové koláčky, vyrazily jsme na cestu. Jely jsme nejprve autem a po více než 10 minutách jsme se dostaly do obce Cuojiu na konci jezera. Zde začínal celý ceremoniál, jehož symbolem byl dřevěný most s názvem Mantra.

S postupem času se zástup lidí rozdělil do několika částí. Staří lidé šli vpředu, já a mladí muži za nimi, hezké dívky daleko vzadu, bavily se a zastavovaly u krásných scén. Slečny z oblasti Gong Bu nejsou tak snadno dostupné, jako slečny ze severního Tibetu.