Jeskyně chrámu Xiangtang leží na jihozápadě města Handan v provincii Hebei. S jejím budováním se začalo v době Beiqi (od roku 500 do roku 577). Potom budování pokračovalo v dynastii Sui, Tang, Song, Yuan a Ming. Nyní má šestnáct kamenných dutin, kde je uchováno více než čtyři tisíce buddhistických soch. Jeskyně chrámu Xiangtang se dělí do dvou částí, a to na severní a jižní. Severní část je 15 kilometrů vzdálená od jižní. Zdejší přírodní prostředí je velmi příjemné a krásné.

V dynastii Beiqi bylo založilo hlavní město Ye (nyní se toto město nalézá na jihozápadě okresu Lingzhang v provincii Hebei) a druhé hlavní město Jinyang (nyní je to město Taiyuan v provincii Shanxi). Touto oblastí vedla cesta, která musela procházet oběma hlavními městy. Proto zde císař Gao Yang rozhodl o vybudování buddhistické jeskyně, císařského paláce a chrám, aby zde mohl trávit letní odpočinek a uctívat Buddhu. V současnosti sice již nenajdeme královské paláce ani buddhistický chrám, ale jeskyně byla velmi dobře zachována.

V jeskyni je šestnáct kamenných dutin a stojí zde tři tisíce čtyři sta soch Buddhů. Patří k vzácným pokladům architektury, sochařství, kaligrafie, malby a dalších artefaktů čínského umění ve starověku.

V červnu roku 1986 Výzkumný institut starověké architektury v provincii Hebei objevil řadu skalních reliéfů na stropě ve třetí a sedmé dutině jižní jeskyně. Reliéfy jsou vyzdobeny palmovými listy, ptáky se zlatými křídly, žezly, perlami a další buddhistickou výzdobou. Jde o původní umělecké výtvory z období dynastie Beiqi. Odborníci se domnívají, že takové umění reliéfů je prvním nálezem tohoto druhu od vzniku Čínské lidové republiky, který byl dobře zachován od starověku, s jasným průběhem budování, a který poskytuje cenné informace k výzkumu umění, kultury, architektury a náboženství, z doby působení dynastie Beiqi.

8. Jeskyně Kezier

Jeskyně Kezier se nachází v horách Mingwutage na okrese Kezier ve středozápadě čínské autonomní oblasti Xinjiang. Je vzdálena 73 kilometrů západně od okresu Kuche a 67 kilometrů východně od okresu Bakchem. Jde o velkou jeskyni s nejdelší historií v Číně. Její budování bylo zahájeno na konci třetího století v dynastii Donghan. Budování trvalo až do konce osmého století. Během pátého a sedmého století prošlo budování nejrozkvetlejším obdobím v historii. Takové dlouhodobé budování je velmi málo doloženo dokonce na celém světě. Jeskyně má 236 skalních dutin, z nichž 136 celistvých a 80 z nich má nástěnné malby. Plocha nástěnných maleb činí asi deset tisíc čtverečních metrů.

Za císaře Ming v dynastii Donghan byl buddhismus rozšířen do oblasti Xinjiang prostřednictvím Hedvábné stezky. Buddhismus v Xingjiangu rozkvétal více než tisíc let a potom jej nahradil islám. Ve čtvrtém století intenzivně podporovalo rozvoj buddhismu císařství Guizi .

Bylo nejen vybudováno mnoho chrámů, ale také byli pozváni architekti a malíři k vybudování buddhistické skalní jeskyně. Císařové Guizi z generace na generaci nikdy nezastavili budování jeskyní. Podle informací z knihy Poznámky ze západu, která pochází z doby dynastie Tang, v území Guizi bylo kolem sto chrámů a pět tisíc mnichů. Na podzim každého roku se zde pořádal desetidenní obřad uctívání Buddhů.

Jeskyně Kezier je považována za druhou jeskyni Dunhuang v Číně. Odborníci předpokládají, že zanedlouho bude známější než jeskyně Dunhuang také na celém světě.