Zatímco na čínské džezové scéně vyrůsta nova generace džezistů, v Pekingu a Šanghaji dochází k oživení mnoha hudebních stylů z minulého století.

"Když překročíte práh klubu Big Easy, už nejste v Číně. Octnete se v New Orleansu", říká Mary Monitto, majitelka největší džezové sešlosti v čínské metropoli. Dřevěnou verandou lemovaný noční klub do posledních detailů připomíná louisianskou architekturu. Pro mnohé hudební nadšence je to místo, kde se přenesou do různých džezových období, počínaje érou prvních džezových dní, ovlivněných před sto lety ragtimem a dixielandu 20. let minulého století, který je teď populární v Pekingu a v Tokiu.

Mary Monitto, je žena která stála u zrodu první džezové kolonie v Pekingu. S generací čínských džezmenů byla schopna vytvořit džezovou skupinu Big Easy Band, v čele které stale stojí americký džezový zpěvák, jenž v džezovém baru Big Easy udržuje atmosféru muziky z New Orleans.

Jejich produkce se nese ve stylu kulturní demokracie prvních džezových začátku ve Spojených státech, kdy si na jěvišti mohl zanotovat každý, kdo má chuť. To platí take v klubu Big Easy.

Džez si velice rychle našel své fanoušky v Pekingu a tóny západního džezu se ve starých starých uličkách a bludišťi moderních novostaveb čínské metropole prolínají s východní kulturou.

Pro největší čínské město Šanghaj by bylo přirozené, kdyby se obnovila jeho davná sláva největší džezové metropole Orientu. V pekingské skupině Big Easy Band zpívá šanghajský džezista Jao Ji-sin, který pendluje mezi oběma městy. Když s Big Easy Bandem začne zpívat "As Time Goes By" (Jak plyne čas) mizí všechna barevnost kolem a návštěvníci se ocitnou v černobílem filmu 40. let minulého století, jako v nočním baru Casablanca.

S písní Billie Holidayové "Easy Living" (Lehký život) se nálada v baru přenese do pop-džezové kavárny 20. let 20. století v Paříži nebo New Orleansu. Jao Ji-sinova interpretace písně Billie Holidayové je natolik sugestivní, že začnete přemítat jestli tato americká džezová hvězda se nepřevtělila do čínské podoby.

Jao Si-jin pochytil západní styl interpretace jěště v dětství, kdy jako dítě posluchal džez z babiččina gramafonu. Babička žila v Šanghaji a byla velkým fandou všeho druhů džezu a západní hudby. Milovala dixieland a chodila tančit do šanghajského hotelu "Mír".

Ale během tzv. kulturní revoluce (1966-76), když všechno od amerického džezu po čínskou palácovou hudbu bylo nálepkováno jako "kontrarevoluční" a zakázáno, Jaova rodina musela gramofón a všechny nahrávky ukrýt. V Šanghaji Rudé gardy v té době braly útokem ulice Šanghaje a ničily všechno, co bylo tzv. kontrarevoluční, včetně hudebních nástrojů a fonografů.