Annie Baby je talentovaná, moderní čínská spisovatelka, která v říjnu 2004 už vydala v pořadí šestou knížku pod titulem Poznámky střízlivosti (Notes of Soberness). Tak jako její předchozí literární produkce i toto dílo se okamžitě octlo na špici nejprodávanějších knih v Číně. Spisovatelka znovu a znovu dokazuje svou schopnost chrlit populární díla, psaná jedinečným literárním stylem.

Lhostejné tváře, narvané metro, chřadnoucí kytky, bílé bavlněné sukně, to jsou všechno jevy a scény, s kterými se můžeme nejčastěji setkat v knížkách Annie Baby. Přesto, nebo právě proto, že tyto scény jsou tak světské, žádný jiný autor je neumí popsat tak delikátně jako Annie Baby. Tato dívka z jižní Číny je posedlá extravagantním životním stylem, ale zároveň je neobyčejně senzitivní. Postavy z jejích románů obvykle žijí na okraji společnosti a osamělostí městského života se lehce dostávají do beznadějných situací. Přesto její poslední sbírka esejí a povídek Poznámky střízlivosti je něco jiného, což připouští i samotná autorka.

Střízlivost podle ní znamení sebezpytování a proces pozorování, něco jako vnitřní zkoumání toho, co jsme vykonali a o čem jsme kdysi přemýšleli. Zahrnuje také naše vnímání ostatních a útržky minulosti. Sebezpytování tu má velice všeobecný význam, spadá sem i zachování jasného, objektivního přístupu k zaznamenávání věcí.

Ve své nové knize Annie do určité míry opouští svůj skličující styl a obrací pozornost na mírnější, klidnější emoce. K pocitům, které vyvolávají její slova, přispívá také řada fotografií pořízených autorkou. Nalezneme tu oblaka, pantofle, stlaní a štěně. Annie ustavičně zaznamenávala život svým milovaným starým fotoaparátem Canon, a ačkoliv obrazy samy o sobě nedávají smysl, v rámci knihy ho mají.

Být střízlivá pro ni nutně neznamená mít situaci pod kontrolou nebo určit její výsledek. Ačkoliv se nový styl zdá umírněnější, neodklonila se od svého tradičního popisu maličkých zákoutí lidí z města, jejich úzkosti a pocitu ztráty. Jednotlivé příběhy jsou uspořádány jako kalendář, každý začíná datem. Vztah mezi lidmi a časem, osamocením a láskou vyvstávají na pozadí města, ale tentokrát si zachovávají jasné světlo a neupadají do dekadence a chmur předchozích děl.

Annie začala psát v roce 1998, v době internetového boomu. Tehdy se na internetu objevila celá řada spisovatelů s bizarními uměleckými jmény. Bylo to velice plodné období kybernetického literárního trhu. Ze všech spisovatelů, kteří zveřejnili své články na BBS, nebo-li Bulletin Board System, Annie Baby je pravděpodobně nejúspěšnější a nejproduktivnější, zatímco ostatní se octli zdánlivě mimo literární kruhy s téměř žádnou literární produkci.

V porovnání s tradičními, mainstreamovými spisovateli je Anniein styl osobní, s detailními popisy zážitků a způsobu myšlení obyvatel měst v izolujícím, neosobním světě. Není prvním autorem, jenž se zabývá tímto tématem, ale jde do hloubky, aby popsala pocity lásky a osamění v moderní společnosti i určitý odstup od okolního prostředí. Toto zaměření bylo na konci 90.let unikátní a mělo velký vliv. Mnoho čtenářů dokázalo ztotožnit své pocity s jejími knihami.

Její první kniha Sbohem Vivian vyšla v roce 2000 a měla okamžitý úspěch. Jedná se o sbírku novel. Titulní dílo vypráví o krátké, beznadějné aféře Lina a dívky Vivian, s níž se seznámí na internetu. Fyzicky se nikdy nesetkají. To živí Linovu představy o tom, jak Vivian vypadá. Dokonce sám sebe přesvědčí, že dívka, kterou potkal v metru, je Vivian. Zároveň ale Lin udržuje vztah s kolegyní, ale odmítá se s ní oženit. Poté, co zjistí, že je těhotná, jeho přítelkyně spáchá sebevraždu. Lin je mezitím čím dál víc závislý na chatování s Vivian. Ta se v příběhu vůbec neobjeví. Předtím, než Lin odjede do Austrálie, ale navštíví město, kde Vivian žije, a konečně pocítí souznění. Postavy ostatních novel se liší, ale spojují je podobné zkušenosti – osamělost, kterou nelze rozptýlit, zoufalou lásku, bezcílné putování a nečekaná smrt.

Pramen těchto někdy bezcitných příběhů lze najít v Annieiných vlastních zkušenostech. Putovala od logického studia ekonomie a následného zaměstnání v bance k zdánlivě nesourodé práci ve vydavatelstí a reklamě. V 2000 se stala redaktorkou šanghajského www.rongshu.com – jedněch z nejoblíbenějších literárních webových stránek v Číně. Díky její zálibě v tuláckém životě ale na pozici dlouho nevydržela. Když byly Poznámky střízlivosti připraveny k vydání, odcestovala Annie do Tibetu a stopem dojela až do Motuo, asi jediného města v Číně, kam nejezdí autobus.

Autorka sama prohlásila, že její psaní je jako cestování. Nemůže zůstat neměnné na jednom místě. Vždy je na cestě někam jinam, na nové místo. Stejně jako její srdce.