Jedna z neoblíbenějších čínských spisovatelek Tchien Ning vypráví ve své poslední knize o osudu jedné rodiny v těžkých časech.

„Vesnice Pen Chua " je název v pořadí čtvrtého románu této úspěšné autorky, který se v prodejnách objeví v těchto dnech. Mladá spisovatelka si dala velmi záležet na každém detailu svého díla, aby vyhověla vlastním vysokým nárokům.

Sama však připouští, že není možné udělat všechno perfektně, ale chce mít jistotu, že výsledek jí alespoň relativně uspokojí. Román dokončila už v roce 2003, ale neustále něco vylepšovala a proto odmítla i žádosti několika vydavatelství.

Spisovatelka, jenž se narodila v roce 1957 mluví o svém posledním díle jako o „velkém". Vystupuje v něm přes 90 postáv a děj románu se odehrává ve 20. Století, přibližně od počátku 20. let do roku 1945. Autorka si také myslí, že její poslední dílo nejde srovnávat s předchozími. Navíc i práce na něm trvala podstatně déle. Většina jejich dosavadních románu pojednávala o osudu žen a individuálních prožitcích.

Ale „Vesnice Pen Chua" je jiná, třeba jenom proto, že v ní například vystupuje mnohem více mužských protagonistů. V knize se promítají i osobní autorčiny zkušenosti. V místním dialektu jejího rodiště se slovního spojení „pen chua" používá k označení přírodní bavlny。 Navíc čtyři generace jejích předků se zabývaly právě obchodem s bavlnou.

Autorka ve svém díle přes 50 let sleduje život a osudové rány rodiny Siangové. Na první pohled je to jako obraz lidových zvyků z čínského venkova z první poloviny 20. století. Ambicí autorky nebylo vykreslit osud každého člena rodiny, ale spíše využít historie rodiny jako backgroundu pro širší zachycení této historické revoluční doby. Oblíbenou postavou autorky je vojenský důstojník Siang Si s venkovskými kořeny.

Tchien Ning tvrdí, že ve svých dílech nechce psát o legendárních lidech. „Důstojník Siang Si je možná jenom zrnko prachu, ale pro ní je to zlaté zrnko prachu. Není sice schopen udělat nic, čím by změnil svět, ale přinejmenším je věrný svým etickým zásadám", říká o své literární postavě autorka. „Můžu psát o kráse lidských citů a lidských vztahů, ale v izolovaném prostředí mají etické a morální zásady stále své místo v lidských srdcích", dodává Tchien Ning.

Autorka je známá tím, že ve svých předchozích knížkách věnovala hodně prostoru sexu, ale tentokrát tomu tak není a této témy se dotýká jenom povrchně. K tomu spisovatelka poznamenává: „Věřím, že sex je vážné téma. Někdy je jeho popis nezbytný pro vykreslení postavy, ale neměl by se stát kořením románu. V této knize jsou popisy sexu velice jednoduché a strohé. Záměrně jsem z díla odstránila poutavá slova, která by mohla změnit původní atmosféru románu."

Tchien Ning vydala svou první knížku před 35 lety, v roce 1971. Její povídka „Ah Siang Sue", která v roce 1982 zvítězila v celostátní soutěži vypráví o čisté a hezké vesnické dívce jménem Siang Sue, což v překladu zanemná „voňavý sníh", která si vydělávala na živobytí tím, že prodávala u cesty vajíčka cestujícím. Jednoho dne ji upoutal penál na tušky, který patřil dívce z města asi ve stejném věku. Siang Sue jej od ní koupila za košík vajíček. Penál ji pak otevřel dveře do vnějšího světa.

Dalším úspěšným dílem spisovatelky Tchien Ning je knížka z roku 1999 pod názvem „Jak dlouho je navždycky". Je o typické pekingské dívce Pai Dasing, která je vždycky připravená nezištně pomoci jiným. Přesto ti, kterým pomohla jí dobro oplácejí špatným, zneužívají její naivity a dobrého srdce.

I když poslední román Tchien Ning „Vesnice Pen Chua" není historická novela, autorka strávila hodně času studiem daného historického období než vzala do ruky pero. „Vždycky jsem si myslela, že s psaním nemám problémy a byla jsem docela spokojená. Ale teď jsem se naučila toho vážit. Příliš jsem dbala o spisovatelskou zručnost, ale nikdy jsem opravdu nepochopila jakou to vyžaduje upřimnost, poctivost a moudrost", říká Tchien Ning.