Známý pro svůj citlivý a poetický jazyk, čínský spisovatel Š' Tchie-šeng překonal frustraci z osobní tragédie, kdy zůstal paralyzován na vozíčku a napsal nový román. Jmenuje se Můj pobyt v Ting-i (My Sojourn in Ding Yi).

Pro každého jiného autora je snad napsání další knihy zcela normální jev, ale pro tělesné postiženého Š'a je tento příběh dalším rozhodujícím vítězstvím nad churavostí a ránami osudu, které jej v životě postihly.

Autor se narodil v roce 1950 a ve svých 21. letech zůstal paralyzován po těžké autonehodě. Později v roce 1998 začal trpět nedostatečnou funkcí ledvin a musí do nemocnice na dialýzu třikrát týdně. Podle jeho blízkých přátel mu jeho zdravotní stav dovoluje psát jenom několik hodin denně. A psaní románu je pro něj velice svízelný úkol. Proto je nutno ocenit nejenom pozoruhodnou spisovatelovou vytrvalost, ale také skvělý výsledek.

Ve zkrácené verzi román poprvé vyšel v listopadu 2005 v jednom z nejlepších čínských literárních periodik Současnost (Contemporary Era) a brzo upoutal pozornost čínské čtenářské obce. Pokud jde o románovou tvorbu v Číně, tak loňský rok byl docela plodný, ale Š'ův román mezi nima „září" nadevše.

V románu „Můj pobyt v Ting-i" putuje věčný duch časem ze starověku a vypráví příběh. Přebývá v různých lidech, počínaje Adamem, prvním člověkem a praotcem lidstva, v autorovi samotném a také se stává součástí hlavního hrdinu Ting-iho.

Tři hlaví protagonisté románu – věčný duch, Š' Tchie-šeng a Ting-ji se v románu objevují najednou nebo alternativně a reprezentují tři komplementární úrovně lidské mentality. Podle některých názorů, novela svým experimetálním a revolučním pojetím zřejmě vyvolá rozporuplné reakce.

Děj románu začína tím, že Adam hledá Evu. Spisovatel nevyužívá biblického příběhu k diskuzím o původu lidské rasy. Místo toho si vybral zmíněné tři postavy, aby hledal význam opravdové lásky. Přes vyprávění „věčného ducha" kniha sleduje vztah Ting-iho s další postavou Čchin E a hledá rozdíly mezi láskou a sexem.

Jako autor, který je přes 30 let připoutan na vozíček, Š' Tchie-šeng hodně hloubal a přemýšlel o lásce a tyto myšlenky se promítají v novele. Kniha má typický autorův poetický jazyk a je velice čtivá.

Spisovatel, který je také autorem obálky své knihy odmítá moc mluvit o svém novém díle. Reagoval jedině na otázka, proč román napsal. A tady svým čtenářům sdělil, že „chtěl najít dostatek důvodů žít dál". Kvalitou své literární tvorby se Š' Tchie-šeng patří mezi nejlepší současné čínské spisovatele.

Proč dál žít? Jaký je opravdový smysl života? To jsou otázky, kterými byl autor konfrontován od chvíle, kdy před 33 lety ztratil schopnost pohybovat sa. Trvalo mu deset let, než se smířil se svým osudem a dokonce byly situace, kdy myslel na sebevraždu. V knize esejí pod názvem „Já a chrám Země", kterou mnozí považují za jednu z nejlepších čínských próz 20. století přiznává, že často trpěl depresemi a vnitřním chaosem.

Paralyzován ve věku 21. let - v rozletu nejkrásnějších let života - autor strávil mnoho času přemítáním o svém vlastním životě a smrti. Později však zvítězil nad svým trápením a získal si respekt ve světě. Jako svou profesi si vybral literaturu, která se mu stala jak únikem a tak zbraní.

Většina jeho předchozích literárních děl je pozoruhodná filosofickým meditačním podtextem a hlubokými obavami o obecnou existenci lidstva. Zajímavé je, že i když spisovatel hluboce vnímal svůj nešťatsný osud, nikdy neprojevil rozmrzelost nebo sarkasmus.

Jak jeden z literárních kritiků napsal, vzhledem k tomu, že Š' Tchie-šeng prožívá osobní bolestnou zkušenost, má pocit, že na svých ramenech nese věčné utrpení lidstva.