Nadšení, idealismus, kolektivismus, poblázněnost a touha, to jsou slova, kterými čínská spisovatelka Ča Ťia-jing charakterizuje 80. leta minulého století v Číně. Autorka však odmítá, že její literární tvorba trpí komplexem 80. let.

Spisovatelka ve své nejnovější knize pod názvem "Osmdesátá léta" vyjadřuje svůj obdiv této dekádě 20. století, která natolik ovlivnila proměnu Číny. Publikace, která vyšla v pekingském nakladatelství SDX Publishing Company je vlastně reminiscencí na rozhovory s 12 kulturními aktivisty 80. let, kteří později úplně zmizeli ze scény.

Spisovatelka Ča, původním povoláním kulturní kritička, která v roce 2003 získala grant Guggenheimové společnosti tvrdí, že je překvapena s jakou vřelostí byla publikace v Číně přijata. Autorka se domnívá, že je tomu tak zejména proto, že "vyslovuje některé pravdy". "Je mnohem důležitější mluvit pravdivě, než mluvit chytře", říká autorka a dodává, že "O chytré lidi není v Číně nouze, spíš je nedostatek takových lidí, kteří mají potřebnou odvahu a schopnosti říkat pravdu".

Přestože Ča Ťia-jing většinu 80. let strávila mimo Čínu, její zájem o toto období je velmi silný.

Autorka v roce 1981 absolvovala Pekingskou univerzitu a poté odjela do Spojených států, kde v roce 1984 na Univerzitě Severní Karolíny získala titul bakaláře. Pak se vrátila do Číny a v současnosti pendluje mezi Čínou a Spojenými státy.

Myšlenka dát dohromady "Osmedsátá léta" vznikla před dvěma roky, když pracovala jako redakční poradkyně časopisu Time Out Beijing.

Nejprve zmíněný časopis měl v úmyslu pozvat pět lidí, aby mluvili o 80. letech, ale ukázalo se, že to je obtížné a nevhodné téma pro časopis, který se prezentuje jako průvodce hlavním městem a měl obsahovat spíše oddechové žánry.

Ča Ťia-jing se proto rozhodla rozšířit téma a zpracovat ho do knižní podoby v naději, že vyvolá hlubokou diskuzí a opravdovou introspekci.

Byla natolik posedlá touto myšlenkou, že pozastavila plán napsání své knížky, kterou vydala v roce 1995 pod názvem: Čínský pop: Jak cajdáky, bulvár a bestsellery transformují kulturu, kde se zabývá vlivem lidové kultury a masmédií na tradiční čínskou společnost.

Pro svůj záměr psát o 80. letech minulého století vyselektovala 11 různých osobností, aktivních v tzv. kulturní horečce této dekády minulého století. Více než polovina z nich pobývala v zahraničí, takže měli i tuhle zkušenost, což autorka považovala za důležitý factor. Podle ní totiž geografická vzdálenost a určitý časový odstup nabízejí pohled z trochu jiného uhlu.

Ča Ťia-jing se nakonec rozhodla pro románopisce A Čcheng, básníka Pej Tao (Bei Dao), malíře Čchen Ta-čching (Chen Daqing), rockovou hvězdu Cchuej Ťien (Cui Jian), kritika Li Tchou (Li Tuo), skladatelku a spisovatelku Liu Suola a filmového režiséra Tchien Čuang-čuang (Tian Zhuangzhuang).

Protože většina z nich byla jejími dlouholetými přáteli, rozvinula se hluboká a plodná konverzace.

Ale Ča Ťia-jing zjistila, že není jediná, koho fascinují 80. leta a kdo cítí určitou nostalgii za těmito léty. Byla to velice vzrušující léta nejen proto, že skončil politický chaos po doznívající tzv. kulturní revoluci, ale také proto, že končila léta zavřenosti její vlasti. Lidé začínali otevírat oči a mysl vstříc bohatství nových myšlenek, přicházejících z vnějšího světa.

Tato doba byla jako puklina mezi politikou a ekonomikou, když se uvolnil národní entuziasmus v kultuře a vytvořil prostor pro "jedinečnou romantickou dobu", jak ji v proslovu své knížky popisuje autorka. Doba měla své kulturní hrdiny – spisovatele, malíře, filmaře, novináře. Lidé žíznili po čtení a literární a filmová tvorba byla na vzestupu.