"Kdybych se narodil jako Číňan byl bych kaligrafem a ne malířem", řekl jednou slavný francouzský malíř Pablo Picasso. Velký mistr asi věřil, že čínská kaligrafie mu poskytne více síly k uměleckému výrazu. Ale já chci v dnešním pořadu Čínská kultura mluvit o zcela jiném velikánovi, který zemřel v Číně v r. 2007 ve věku 93 let. Čchi Kung byl jedním z největších čínských vzdělanců a kaligrafů 20. století.

Narodil se v roce 1912 ve staré aristokratické rodině, která však ve společenském a politickém chaosu na sklonku panování poslední čínské dynastie Čching přišla o všechno a tak vyrůstal v chudobě. Jeho otec a dědeček zemřeli v jeho tínějdžerském věku a jako jeden z mála mužských potomků, kteří zánik mandžuské dynastie přežili, musel se postarat o rodinu. Čchi Kungovi bylo jasné, že cestu ke kariéře si musí prosekat sám.

Přestože nemohl získat formální vzdělání, dokázal se stát soukromým studentem nejlepších pekingských vzdělanců a umelců.

Nedostatek formálního vzdělání bylo pro něj velkou překážkou. Ale na druhé straně bylo pro něj velkým štěstím, že prezident pekingské univerzity Fu-žen, Čchen Jüan objevil talent tohoto mladého muže a v roce 1933 pro něj zařídil místo učitele na střední škole. Když ředitel školy zjistil, že nemá adekvátní vzdělání, okamžitě jej propustil. Ale byl to opět Čchen Jüan, který jej promptně vzal na svou univerzitu. Jemu Čchi Kung vděčí za to, že mu otevřel brány světa vzdělání a za to, že na univerzitě Fu-žen, která se později transformovala v dnešní Pekingskou Normal univerzitu, pracoval celý život jako učitel a profesor klasické čínštiny a dějin.

Jeho studenti vzpomínaje na jeho přednášky s úctou a obdivem. Byl schopen zaujmout studenty nekonečným množstvím historických anekdot a jeho lekce byly fascinující.

Už v té době se Čchi Kung dostal do kontaktu s některým renomovanými malíři čínské tradiční malby. V jednom ze svých nedávných interview Čchi Kung řekl, že kaligrafii se začal věnovat poté, co mu jeden z jeho příbuzných odmítl dát tiráž na jeho malbu. Ale jeho hluboké znalosti a zručnost v tradičním malířství a jeho píle z něj učinily velkého moderního čínského kaligrafa. Byl jedním z mála čínských kaligrafů, kteří uměli vyprodukovat klasické práce ve stylu velké tradice čínské kaligrafie. Svůj život zasvětil tomu, aby dal umění klasické kaligrafie širší působivost než kdy předtím a to jednak svěžestí svého stylu a výběrem kvality slov, které používal.

Kromě vynikajících úspěchů na poli vzdělání a umění, získal si srdce a úctu mnoha lidí pro svou inteligenci, duchaplnost, velkorysost a laskavost. Gordon Barras, který v letech 1970-72 sloužil na britském velvyslanectví v Pekingu jej před léty ve svém interview nazval „žijící kulturní klenotnici" a řekl, že byl „Čchi Kung byl jednou z nejnádhernějších anomálií moderní Číny". Jako první musel mít mobilní telefón nebo letět Concordem.

Tento vzdělanec s horoucím srdcem byl v roce 1957 označen za „pravičáka" ne proto, že řekl věci „politicky nevhodné", ale jenom proto, že se snažil naslouchat jiným názorům. Tzv. kulturní revoluci prožil jenom proto, že Rudé gardy věřily, že jeho rukou napsané politické plakáty jim přinesou více respektu, napsal jednou Gordon Barras. Přes osobní utrpení, kterým musel projít, Čchi Kung si zachoval svou integritu a ohleduplnost k jiným.

Od začátku 80. let minulého století, kdy v Číně začaly ekonomické reformy a politika otevírání se světu, šilněl zájem o starožitností a Čchi Kung – jako jeden z nejlepších znalců umění v zemi - byl stále častěji žádan o znalecké posudky, zejména klasických malířských prací.

Jako učitel a pedagog, Čchi Kung založil grant na pomoc studentům v jejich dalším studiu na Normal univerzitě v Pekingu. Jeden ze studentů, který benefitoval z takového stipendia po osobním setkání s Čchi Kungem jej popsal jako „přívětivého, humorného a laskavého starého pána".

Pro Čínu a čínské vzdělání je jeho odchod obrovskou ztrátou. Ale zanechal po sobě ohromné umělecké dílo, které zůstane součástí čínského kulturního dědictví.