V průběhu svého pobytu v Číně jsem v denním tisku zaznamenala několik informací o zahraničních párech, které přijely do Číny za vdavkami. Jistě jich bylo víc, protože nápad vdávat se nebo ženit v Číně je pro nás ze Západu jistě zážitek velice exotický a celoživotní. "Nejradostnější událost v červeném odstínu" jak Číňané sňatek nazývají, podle toho, že na svatbách převláda červená barva štěstí a radosti, pro cizince perfektně zorganizují k tomu určené agentury. Ale všechno po pořádku, protože čínská svatba má svůj řád a začíná zásnubami. Jak se tedy zasnoubit po čínsky? O tom bude naše dnešní relace Čínská kultura.

Tradiční čínský sňatek má mít "podle předků" dvě části, zasnoubení a svatbu. Samotným zásnubám předcházelo v minulosti intenzivní jednání profesionálnách dohazovaček. Dneska jejich úlohu přebírají příbuzní, kolegové na pracovišti, seznamovací inzeráty v tisku nebo nově vznikající "seznamky."

Tradiční čínské zasnoubení se skládalo z mnoha procedur, které Vás budou určitě zajímat. Úplně na samém začátku celoživotního spojení dvou mladých životů je zásnubní dopis, kterým se formálně potvrzuje zájem na uzavření sňatku. Zásnubní dopis posílá ženichova rodina do rodiny potenciální nevěsty spolu s prvními dary. Ovšem dary je nutno pečlivě si pamatovat. Proto oficiální dary do rodiny nevěsty doprovází i darovací listina. V ní je do puntíku zaznamenáno co bylo darováno a v jakém množství. A do třetice je tady svatební listina, jenž je doručena do nevěstiny rodiny v den sňatku a potvrzuje se v ní "převod" nevěsty do rodiny ženicha.

Tak to máme za sebou první tři předzásnubní listiny. Samotné zásnuby se skládají z několika dalších kroků. Některé z nich se už dnes nepraktikují nebo probíhají pouze symbolicky a připomínají spíše folklorní slavnost. Tady je první z nich. Předání zásnubního dárku následuje poté, co si mladíkova rodina vyhlédne dívku, s kterou by se mohl oženit. Rodina najme dohazovačku, která přednese jejich přání rodině potenciální nevěsty a bude na ní naléhat, aby nabídku přijala. V minulosti měly obě strany vlastní dohazovačky, které vedly jednání do té doby, dokud nebyly obě strany spokojeny. Je-li nabídka přijata, následuje další krok a tím je dotaz na jméno. Ve skutečnosti však jde o to, získat datum narození dívky, v čínštině označováno jako osm znaků. Je to datum podle tradičního počítání času, zapsáno jako kombinace tzv. nebeských kmenů a pozemských větví, které označují rok, měsíc, den a hodinu jejího narození. "Osm znaků" neboli-li datumy narození obou mladých lidí se dostanou k vykladači osudu. Ten určí, zda-li se k sobě pár hodí, nebo ne. Je-li vše v pořádku, pokračují zásnuby dalším předepsaným krokem. Jestliže se mladí lidé k sobě něhodí, namlouvání je přerušeno a ženichová rodina hledá vhodnější dívku. Další krok se obrazně nazývá "předání štěstí". Je to první dar pro rodinu nevěsty a oznamuje, že on a ona se k sobě podle dátumu narození hodí. Dar je doprovázen "zásnubním dopisem."

Předání "verbovného" označuje oficiální dary pro nevěstinu rodinu, předávané v den svatby. Zásilka obsahuje různé dary, peněžní hotovost, koláčky a jiné potraviny vhodné též jako obětiny pro předky. Tento akt potvrzuje svatební dohodu mezi rodinami snoubenců. Po přijetí darů už nic nebrání tomu, aby se vykladač štěstí ujal dalšího kroku a tím je výběr svatebního dne. Opět na základě datumů narození obou mladých. Po pečlivém studiu čísel určí datum svatby.

Ale než svatební den nastane, zbývá jěště hodně práce, zejmena pokud jde o výzdobu v obou domech. V dekoracích převládá červená jako barva života, mládí, léta a jihu, štěstí a radosti. Z červené látky jsou svatební šaty nevěsty a její závoj, do červeného papíru balí svatebčané drobné dárky. Pečlivě naskládané ložní prádlo pro novomanžele se převazuje ozdobnými červenými stuhami a okna zdobí vystřihovánky z tenkého červeného papíru. Oslavným nápisům na rudém papíře i veškeré dekoraci dominují nesčetné podoby znaku dvojího štěstí. Ale ještě dříve než všichni pozvaní ochutnají svatební koláčky, musí obě rodiny zařídit řadu dalších nezbytností.

Ke svatebním přípravám patří také obřadní úprava svatebního lože. Poté, co ženichová rodina s vykladačem osudu vybrala pro svatbu "šťastný den", najme muže, o němž se obecně věří, že má po celý život štěstí. Jeho jediným úkolem je přestěhovat svatební lože na to správné místo. Potom zase příjde ke slovu žena se šťastným osudem - tedy taková která je zdravá, má hodně synů a manžela naživu. Ona upraví lůžko, přičemž mezi prostěradlo vloží jídlo a ovoce přinášející štěstí. Poté se už nikdo až do svatby lůžka nesmí nedotknout.

Několik dnů před svatbou se pošle věno, tedy nevěstin příspěvek do manželství. Když dívka pochází ze vzdáleného místa, přichází věno spolu s ní až ve svatební den. Obvykle obsahuje šperky, kuchyňské náčiní , ložní prádlo a šaty, někdy i nábytek. Ne však svatební lože, protože v takovém případě by se říkalo, že ji rodina "dala zdarma.".

Účesům nevěsty a ženicha je věnována noc před svatbou. Musí se najít muž a žena s dobrým osudem, kteří nevěstu i ženicha učešou. Předtím se oba vykoupou, obléknou si čisté spodní prádlo a zapálí vonné tyčinky. Nevěsta se posadí k oknu a diva se na měsíc. Vlasy se musí přečesávat čtyřikrát a pokaždé to má jiný význam: poprvé to symbolizuje život od začátku do konce, po druhé harmonii od dnešního dne až do staroby, po třetí vyjadřuje přání, aby časem byli všude kolem synové a vnuci a po čtvrté touhu po štěstí, bohatství a dlouhotrvajícím manželství. Pokud však někdo z páru uzavírá sňatek po druhé, česaní odpadá.