Bylo již mnoho řečeno o historickém významu čínské civilizace. Vliv čínské kultury a vzdělanosti vidíme zejména v Asii. Kdo se ale domnívá, že se tento vliv a přínos omezuje jen na okolní země může být v naší dnešní reportáži překvapen. Jak možná víte, je v Číně všeobecně známo, že Číňané vymysleli mnoho užitečných vynálezů. Jedná se například o magnetický kompas, nástroje k pozorování vesmíru, důmyslné válečné zbraně jako samostříl, katapult či střelný prach a tak dále. To ale není všechno. Dnešní tzv. moderní dobu si jen málo kdo dokáže představit bez dalších vynálezů, které přinesli světu právě Číňané, jako jsou hedvábí, papír či tisk. A právě o vzniku papíru a o technice tisku a jejím vzniku a vývoji si dnes budeme spolu povídat.

Poprvé se v Číně začalo experimentovat s tiskem v sedmém století n.l., v té době však představoval velmi malou změnu v používání existujících materiálů a technik, že byl jako něco opravdu nového nerozpoznatelný. Avšak jeho další vývoj v Číně i jinde ve světě vedl k tak dalekosáhlým změnám ve společnosti, že tento vynález jistě patří k těm nejdůležitějším v dějinách lidstva.

Číňané používali k písemným záznamům mnoha různých podkladů. Nejstarší dochované materiály jsou želví krunýře a lopatkové kosti vysoké zvěře, na které byly vyrývány věštby, dále se používala keramika a hedvábí. První pokusy vytvořit papír pocházejí z období vlády dynastie Han, pravděpodobně se nejdříve nechaly louhovat staré hadry, aby se zredukovaly na vlákna, která se smísila s vodou, voda pak byla odvedena pomocí speciálních forem pryč a zůstala jen vlákna. Voda, kterou do sebe vlákna vsákla, způsobila, že vlákna nabobtnala, což je navzájem pospojovalo. Jakmile byla objevena tato základní technika výroby, začalo experimentování s materiály. Vlákna vhodná pro výrobu papíru dodávala kůra morušovníků, ratan, bambus i rýžové a pšeničné stonky. Papír se tak stal nejpoužívanějším psacím materiálem.

To, že byl papír produkován, vedlo k vytvoření techniky zhotovování otisků textů vyrytých do kamene či jiného tvrdého povrchu tak, aby vznikly bílé otisky na černém podkladě. Koncem druhého století n.l. bylo vyryto do série kamenů sedm děl – klasických textů konfuciánské školy skládajících se asi ze dvou set tisíc znaků; z těchto kamenů pak bylo možné pořizovat otisky.

Aby se však obtížná a pomalá technika otiskování mohla vyvinout v rychlejší a efektivnější proces tisku z dřevěných bloků, bylo třeba reprodukovat text obráceně; poté byl potřen tuší a použit k vytvoření kopie pozitivu. Do 10. st. n.l. se už tisk z dřevěných bloků značně rozšířil a zůstal hlavní formou tisku až do 12. století. Byl to velice jednoduchý proces, protože Číňané používali tenký, porézní papír, který vstřebával tuš se základem vody už při lehkém tlaku, tudíž nebylo třeba používat lisu. Jakmile byl jednou text napsán a přenesen na bloky, mohli jej vyřezat i negramotní řemeslníci.

Tisk z dřevěných bloků byl též výhodný proto, že vyžadoval menší výdaje na práci, obratný řemeslník dokázal vytisknout víc než patnáct set stran za jediný den. Mezi 9. a 11. stoletím klesla v Číně cena knih o plných 90% a nakladatelé mohli mít alespoň malý zisk i z omezených vydání několika set výtisků. Mnoho soukromých podnikatelů proto s radostí vydávalo cokoli, jenom aby dosáhli nějakého zisku.

V 17. století zaznamenali jezuitští misionáři pobývající v Pekingu, že obratný čínský rytec dokáže zhotovit stránku za stejnou dobu, jakou v Evropě zabere její vysázení. A tak jak jsme již řekli v úvodu takové vynálezy, jako jsou právě papír a tisk spatřili poprvé světlo světa právě v Číně. Tyto původně čínské vynálezy dnes již neodmyslitelně patří k našemu každodennímu životu a používají po celém světě aniž se kdokoliv zamýšlí nad tím odkud přišly.