Skulptury z jačího másla se zrodily v Tibetu a do kláštera Taer, který je známý také pod názvem Kumbun se dostaly v 17. století. V mnoha klášterech se provozuje toto umění, ale zdejší skulptury patří mezi nejlepší.

Podle legendy, v roce 641, když princezna Wen-čeng přijela do Lhasy, aby se provdala za tibetského krále Songtsen Gampu, přinesla sebou kromě jiného i podobiznu Buddhy-Šakjamuniho, zakladatele buddhismu.

Podle buddhistické tradice se úcta Buddhovi projevuje darováním květin. Ale v zimě v Tibetu široko daleko žádné nerostou

a tak je lidé vymodelovali z jačího másla a přinesli na oltář svého božství.

V roce 1409, Čongkhapa (1357-1419), zakladatel žluté sekty tibetského buddhismu, který se narodil nedaleko kláštera Kumbun měl v Lhase Ceremoniál velkých kázání.

Měl sen, ve kterém viděl, že ostnaté keře se proměnily v zářící lampiony a plevel zakvetl nádhernými květy uprostřed mnoha jiných blýskajících se pokladů. Když se vzbudil, velký mistr okamžitě vyzval své následovníky, aby ihned všechny ty krásné věci z jeho snu vymodelovali a obětovali Buddhovi. Skulptury, často celá série skulptur, zobrazujících příběhy ze života Šakjamuniho jsou vyrobeny z čistého jačího nebo kozího másla. Na povrchu jsou vyzdobeny pestrými minerálními barvami.

Umění máslových skuptur se do kláštěra Kumbun dostalo v roce 1603. Na jeho půdě vznikly dvě akademie, zasvěceny umění máslových skulptur. Každý rok v lampionový den, když se v Kumbunu koná Ceremoniál velkých kázání, studenti akademie představí veřejnosti svá nejlepší umělěcká díla.

V letošním roce v máslových skulpturach v Kumbunu dominují dvě témata. To první je věnováno Taře, neoblíbenější bohyní tibetského buddhismu. V druhém případě jde o příběh dvou indických princů, kteří svou bratrskou láskou na cestě na královský trůn překonaly všechny obtíže.

Kolem 100 tisíc domácích a zahraničních návštěvníků, tak jako každý rok i letos uvidí v Kumbunu všechnu tu krásu z jačího a kozího másla. Ale lamové z Kumbunu si stěžují, že už to není, co bývalo. V minulosti totiž každý lama vedl své studenty k tomu, aby každý rok modelovali nové a nové skupltury a příběhy a používali přitom nové techniky. Ovšem s moderní dobou, staří lámové pomalu odcházejí na druhý svět a mladší generace nepřináší nic objevného, jenom kopíruje původní techniky a vzory. Navíc je stále méně i těch mladých mnichů, kteří jsou ochotní učit se i těm starým, staletími ověřeným technikám a vzorům. Po staletí se v tomto umění vyvinula úzka specialize, protože modelování lidských postav, zvířat nebo květin vyžaduje různé techniky.

V minulosti se v Kumbunu věnovalo máslovým skulpturam asi 100 lámů, dneska je jich sotva 40. A s přibývajícími roky je stále méně učitelů a také studentů tohoto starobylého umění tibetského buddhismu.