V tomto pořadu budeme vlastně řešit otázku, proč má smysl se systematicky zabývat vývojem vzdělávání v Číně, což zatím nemělo v přecházejících pořadech výraznější obdobu.
Jestliže na celou záležitost pohlédneme z globálního a snad také historického hlediska, můžeme konstatovat, že zájem o problematiku čínského vzdělávání není v současném světě nový. Tato problematika začala silně přitahovat zájem některých evropských filozofů již na přelomu 17. – 18. století. V literatuře nacházíme v této souvislosti některé poměrně překvapivé argumenty. Jako první evropský filozof, čerpající z čínských zdrojů, je uváděný Leibniz (1646-1716), který vyslovoval návrhy na zřízení Akademie věd v Číně, jakož i univerzit a kolejí po evropském vzoru v této zemi a dokonce viděl jako reálné a účelné zřizovat naopak čínské školy v Evropě. Měly to být školy, v nichž by se vyučovalo čínskému jazyku a literatuře. Tento filozof tak vlastně před několika stoletími předpověděl vznik tzv. „Konfuciových institutů", jež se objevily na přelomu milénia, o nichž bude v později ještě zmínka a o nichž se ostatně hovořilo podrobněji v jiných pořadech. Jeho následovník, J.Ch.Wolf (1679-1754), byl toho názoru, že v evropské filozofii se nedá najít nic, co by se vyrovnalo čínské morálce a státní moudrosti a považoval čínskou filozofii za nejstarší na světě. V jednom ze svých projevů, který přednesl v roce 1721, pod názvem „O morálce Číňanů", vysoce hodnotil morální učení a státní zřízení starověké Číny a kladl jej za vzor tehdejším morálním názorům a státní praxi. Se zajímavými návrhy přišel také francouzský lékař F. Quesnay (1694-1774), který se domníval, že čínské školství by se mělo stát vzorem pro tehdejší Evropu především díky svému hlubšímu pojetí výuky. Jeho žák Turgot, který se stal ministrem financí ve vládě Ludvíka 16., se pokoušel prosazovat některé reformy podle čínského vzoru, takže v jeho snahách o zavádění veřejného školského systému a všeobecného vzdělávání byly údajně čínské vlivy. Podle anglického filozofa Viliama Templa (1628 – 1699), bylo důsledkem čínského osvětového a školského systému v Číně rozlišování obyvatel na vzdělané a negramotné, zatímco se jiné národy rozdělují na urozené a plebejce. Dále také vyzdvihoval praxi výběrových zkoušek pro úředníky čínského státního aparátu, včetně systému stálé kontroly těchto úředníků.
Z hlediska vývoje školského systému v Číně si nejprve, pro lepší přehlednost, povšimneme jeho zasazení do jednotlivých etap vývoje v Asii, které měly svůj poněkud odlišný ráz z důvodů společenských, ekonomických, případně politických a jiných významných vlivů na rozdíl od Evropy, či od USA. Mimo jiné i vzhledem k tomu, že vznik nové Číny, tedy Čínské lidové republiky, se datuje až od roku 1949, bude potřeba brát v potaz i období, které předcházelo a ve kterém se vytvářely kořeny moderního čínského školského systému, jak to vyplývá například z přístupu Li Laquinga, který ve své publikaci Education For 1,3 Billion (Beijing, 2004), hovoří o potřebě transformace určitého typu školských zařízení, které mají svůj původ ještě v době před Kulturní revolucí, pro současné potřeby. Již na samém počátku vytváření předpokladů pro vznik moderního školského systému, tedy na sklonku vlády dynastie Qing (Čching), se v Číně nacházely poměrně rozvinuté školské instituce podle tehdejšího západního vzoru. Avšak další vývoj až do dnešní doby nebyl v žádném případě kontinuálně vzestupný. Čína v uplynulém století prošla nesmírně složitou cestou, která probíhala rovněž na pozadí různých válečných událostí i nerovnoměrného, někdy i poněkud chaotického, společenského vývoje. Proto bude potřeba sledovat vývoj čínského školství po jednotlivých etapách, které vyplývají z charakteristiky toho kterého období a které se v některém dalším pořadu pokusíme, spolu s našimi posluchači, stanovit.
