V dějinách světové literatury prošla tvorba literárních děl obdobím přechodu z kolektivní na osobní činnost. Bylo tomu tak u bájesloví a hrdinských eposů. Symbolem tohoto přechodu se v Číně stal básník Quyuan. Předtím byla v Číně básnická sbírka, která se nazývá Shijing. Je svého druhu nejstarším spisem v zemi a také zdrojem čínské literatury. Shrnuje 305 básní s odlišnými styly a obsahy. Šlo o lidovou kolektivní tvorbu z období 11. až 6. století před naším letopočtem.

Quyuan byl básníkem, který si získal největší úctu a lásku čínského lidu v uplynulých několika tisíci letech. Žil v době tak zvaných válčících států, tj.v letech 475 až 221 před naším leopočtem. Čchin a Čchu byly v tehdejší době nejsilnějšími státy, jimž se podrobilo dalších více než deset malých států.

Quyuan byl šlechtického původu. Zastával vysokou funkci ve vládě. Měl bohaté znalosti a vyznal se v diplomatické činnosti. V dřívějším čase si získal přízeň krále státu Čchu. Králové různých států se tehdy snažili o příliv mozků. Mnoho známých osob proto konkurovalo v jednotlivých státech na klíčové místo, aby tak usilovalo o realizaci svých politických idejí.

Quyuan měl ale na rozdíl od jiných lásku k vlasti. Přál si, aby svou moudrostí pomáhal královi Čchu při budování politicky otevřeného a hospodářsky silného státu. S takovým ideálem nechtěl vlast opustit. Bylo mu však líto,že v domácí a zahraniční politice měl ostré spory s úpadkovou šlechtou a současně byl falešně obviněn. Nakonec se od něho oddálil král Čchu. Poté byl stát Čchu postupně oslabován.

V r. 278 před naším letopčtem vpádla armáda státu Čchin do hlavního města státu Čchu. Quyuan se bolil a rozhořčil nad zánikem vlasti. Vrhl se do jezera a utopil se. Z historické dokumentace vyplynulo, že se jeho sebevražda stala 5. května podle čínské lunární kalendáře. Na památku Quyuana se tohoto dne slaví festival Duanwu, kdy lidé zápasí ve veslování dračích člunů a jedí Zongzi-- knedník z klihovité rýže balený do bambusového či rákosového listu. V r. 1953 byl Quyuan zařazen mezi čtyři nejslavnější kulturní osoby světa a uctívala ho světová rada míru a národy všech zemí.

Quyuan zanechal potomkům nesmrtelné dědictví. Jako první samostatně komponující básník byl známá svou reprezentativní poezií Lisao, která je v historii staročínské literatury nejdelším romantickým dílem politické lyriky. Autor si s odvoláním na množství historických příběhů přál, aby král státu Čchu jednal spravedlivě a neziště jako moudří panovníci z legendy. Ve srovnání s první čínskou básnická sbírkou Shijin přispělo Lisao k obohacení vyjadřovacích forem poezie a k otevření nového prostoru pro básnickou tvorbu.

Quyuan má kromě reprezentativního díla Lisao také podivnou poezii s názvem Ptát se na nebe. Autor položil 172 otázek týkajících se astronomie, geografie, literatury, filozofie a jiných oblastí. Z toho je vidět smělé pochyby autora o tradičním pojetí a jeho vědecký duch toužící po pravdě.

Quyuan měl ve svých dílech mnoho divných myšlení. Personifikoval květy, trávu a stromy a vytvořil sérii nebešťanských figurek. Jeho touha po kráse je projevem ostré konfrontace s úpadkovou šlechtou a pokrokového požadavku o spásu vlasti. Při čtení jeho děl lze cítit nejen nádheru slov, ale také čestnou povahu a vlastenectví autora. Právě kvůli tomu zůstává Quyuan po několika tisíci letech úctyhodným básníkem čínského národa.