V minulém pořadu jsme mluvili o typicky pekingském lidovém umění - čchin-šu. Je součástí širšího celku mandžuské lidové kultury s názvem čchu-ji, což jsou různé formy místní lidové umělecké produkce, ve které se spojuje vyprávění se zpěvem v doprovodu jednoho nebo několika hudebních nástrojů.

No a čchin-šu je druh lidového vyprávění, doprovázeného tradičními čínskými hudebními nástroji.

Minule jsem Vám představila také nejslavnějšího protagonistu čchin-šu, dnes 84 letého Kuan Süe-cenga. Profesionálním předváděčem čchin-šu se stal už ve svých 14 letech. Dnes si vyslechněte závěr vyprávění o jeho celoživotní kariéře zpěváka čchin-šu.

Ve své kariéře Kuan nazpíval kolem 1000 příběhů opekingského čchin-šu a absolvoval asi 20 tisíc vystoupení. Vyprávěl příběhy po celý svůj život a přitom v jeho vlastním osudu se odráží hektické dějiny moderní Číny.

Mnoha jeho díla jsou poplatná dané historické době a ovlivněna politickou situací. Například v 50. letech v době korejské války napsal dílo „Krev za krev", na kubanskou krizí v 60. letech reagoval vyprávěním s názvem „Kubanský lid jistě zvítězí". Za kulturní revoluce v Číně (1966-76) se musel angažovat v politickém hnutí a tak napsal příběh s názvem „veřejný prokurátor".

Až v 80. letech minulého století mohl Kuan ve své tvorbě naplno projevit svou duchaplnost a vtip, což je to nejlepší na pekingském čchin-šu.

Napsal pro pekingské čchin-šu mnoho frašek s moderními náměty jako „"Pantoflová vesnice" nebo „Občanům hlavního města zůstanou civilizační zvyklosti".

Přestože Kuan v roce 1984 odešel do důchodu, napsal ve stylu pekingského čchin-šu hudební mezihry pro televizní seriály „Zůstaňte klidní" a „Páchnoucí láhev". V loňském roce hudební společnost China Record Corporation vydala na třech cédečkách antologii Kuanových nahrávěk.

Kuan Süe-ceng si uvědomuje současný úpadek umění, typického pro čínskou metropoli. V minulosti učil pekingskému čchin-šu mnoho studentů, ovšem u řemesla zůstali jenom někteří a z pekingských čajoven je dneska čchin-šu slyšet jenom zřídka.

Jeho jediným studentem je dneska 38-letý rolník Wang Šu-cai z vesnice Sanche v provincii Che-pej, sousedící s Pekingem. Stal se velkým obdivovatelem pekingského čchin-šu poté, co slyšel Kuana zpívat v roce 1998 v televizním seriálu „Zůstaňte klidní". V roce 2001 se stal jeho žákem. Dojíždi do Pekingu za lekcemi, které mu Kuan poskytuje zdarma, včetně stravy. V loňském roce se rolník Wang stal členem uměleckého pekingského souboru. Představení není moc a čchin-šu předvádí většinou v rámci zájezdů svého souboru po čínských školách.

Naštěstí, v poslední době čchin-šu dostává do pozornosti oficiálních míst. Kulturné komise pekingského obvodu Suan-wu, kde si v minulosti Kuan a další umělci pouličními vystoupeními vydělávali na živobytí, zařadila čchin-šu do obvodního seznamu duševního dědictví. V této části Pekingu je nejvíce čajoven a je známá také bohatými lidovými a náboženskými aktivitami.

Celkem 200 položek nehmotného kulturného dědictví je na seznamu pekingského obvodu Suan-wu. Jeho kulturní komise provede výběr tech nejvzácnějších a v příštím roce se bude ucházet o zařazení do celopekingského nebo celočínského seznamu duševního kulturního dědictví.

Nejslavnějčší protagonista pekingského čchin-šu Kuan Süe-ceng má pochopitelně radost z dění kolem čchin-šu a pokud mu bude zdraví sloužit, chtěl by s čchin-šu vystoupit i na zahajovacím aktu na Letní olympiády 2008 v Pekingu.