Radostná událost v rodině je vždycky spojená se starostí, jak pojmenovat nového potomka. Ve většině čínských rodin obvykle dědečkové mají přání, aby dítě dostalo jméno, které se skládá ze dvou znaků. A čínská jména jsou dobrou ilustrací toho, jak Číňané vnímají svět a důležitost rodiny. Rodiče hledají pro své dítě to nejvhodnější jméno a kouzelné je na tom je, že mnozí věří, že jméno může nějakým způsobem ovlivnit osud dítěte.

Číňané mají dlouhou tradici používání generačních jmén, jenž mají určitý význam. Využívají k tomu buď staré formy čínských znaků, některé zvlášť elegantní znaky nebo jenom výjimečně používané znaky.

V letech politického chaosu za tzv. kulturní revoluce (1966-76) mnoho lidí dávalo svým dětem nebo i sami sobě jména s politickým zabarvením. V Číně teď lidé sahají po jménech se silným významem a vyhýbají se obyčejným jménům. Zdá se, že pojmenování potomka se pro rodiče a prarodiče stává výzvou. Chtějí, aby jméno jednak znělo významně, bylo melodické a co je nejdůležitější, aby bylo výjimečné.

V moderní době informatiky, zřídka používané čínské znaky se stávají nečitelnými pro ty lidi, kteří ve svých počítačích nebo mobilech tyto znaky nemají.

To způsobuje bankám, hotelům a dokonce i policejním stanicím problémy v přístupu k informacím u lidí, kteří své méno píšou, řekněme ne zcela běžnými čínskými znaky.

Proto Úřád pro řízení veřejných záležitostí při čínském ministerstvu veřejné bezpečnosti uvažuje o vytvoření jakési databázy čínských znaků, protože jména, psaná neobvyklými a často nepoužívanými čínskými znaky, protože nejsou identifikovatelna celonárodním programem, v rámci kterého bude Číňa svým obyvatelům vydávat identifikační karty čtené požítači. Vydávání nových identifikačních karet v Číně skončí v roce 2008.

Skutečnost, že mnoho obyvatel nejlidnatější země světa používá ve svém jméně vzácné čínské znaky způsobila, že například jenom v čínské metropoli 40 tisíc Pekiňanů nemůže dostat nové občanské průkazy.

Databáze čínských znaků čínského ministerstva veřejné bezpečnosti by měla pomoci jednak zmíněnému celonárodnímu programu a také těm, kterým kvůli výjimečnosti znaků, použitých v jejich jméně není možné vydat nové občanky.

Ovšem takový úkol není snadný. Jak může čínské ministerstvo odhadnout rozsah databázy pro nově narozené, kterých se v Číně ročně narodí kolem 15.5 milionu? A co se záplavou stejných nebo podobných jmén, které se vyrojí, když lidé začnou lovit tzv. schválené znaky v batabázy ministerstva?

Krajní důležitost takové databáze však začíná být kontroverzní v souvislosti se skutečností, že zavádí u obyvatel restrikci při výběru jmen jejich dětí a to se Číňanům nelíbí. Proces výběru dětských jména je pro Číňany docela náročný proces. Když že rozhodnou pro zřídka používané elegantní a symbolické znaky, vkládají do nich i osud svých dětí. Jedna moje kamarádky například dala své dceři jméno „Ranní mrholení", protože když ji po ránu vezli do nemocnice, tak drobně pršelo.

Podle některých hlasů, právo jednotlivce dát jméno sobě nebo svému dítěti si zaslouží respekt. Teoreticky Číňané mají právo použít jakýkoliv znak, když chtějí co nejlépe a co nejhezčím způsobem vyjádřit jméno svého potomka, pokud tato jména nejsou obscénní nebo hanlivá.