V Číně se po mnohá staletí kladl důraz na možnost všeobecného vzdělávání. Díky přísným konkurzním zkouškám i v porovnání s ostatním starověkým i středověkým světem můžeme tvrdit, že bylo realizováno na vysoké úrovni, zatímco odborné vzdělávání zůstávalo nedoceňováno, a to dokonce až do druhé poloviny minulého století.
Období od zániku císařství do vzniku Čínské lidové republiky (dále jen ČLR) v roce 1949 bylo charakterizováno dohasínáním poslední čínské dynastie a mandžuského impéria Čching. Prakticky na samém konci císařství, v roce 1898, bylo zahájeno tzv. „Sto dní reforem", na kterém se podíleli významní intelektuálové, kteří se snažili o radikální reformu čínského školství. Kromě toho se projevovala snaha o změnu zkouškového systému a dokonce o založení univerzity západního typu v Beijingu.
V té době se objevily v Číně známé historické osobnosti, jako například Jüan Š–kchaj, Kchang Jou-wei a Sunjatsen. První událostí, začínající datem 1900, bylo Boxerské povstání, které se stalo výrazem odporu proti životnímu stylu, jež se snažili v Číně zavádět cizinci a vyvrcholilo blokádou zahraničních velvyslanectví v hlavním městě.
Teprve v roce 1902 byl přijat vzdělávací systém, který navíc poskytl pravidla pro odborné vzdělání.
Rok 1911 v Číně bychom mohli považovat za přelomový ve vývoji čínského vzdělávacího systému, protože v tomto roce byl zrušen tradiční zkouškový systém .
V roce 1912 se Čína stala republikou a jejím prvním prezidentem byl zvolen Sunjatsen, který byl reprezentantem určité skepse vůči čínským tradicím, jež se vztahovaly i na dřívější školský systém. Sunjatsen a další tehdejší čínští reformátoři a revolucionáři tvrdili o konfuciánské tradici, že udržovala Čínu v zaostalosti a bránila jí v ekonomickém a politickém vývoji.
Rok 1914 byl symbolizován Hnutím 4. května, které bylo spojeno s úsilím tehdejší mladé čínské generace modernizovat společenský život své země. Ale o tom až v následujícím pořadu.
V souvislosti s Hnutím 4. května můžeme v jistém slova smyslu hovořit též o čínské renesanci nebo intelektuální revoluci. Můžeme se rovněž přiklonit k označování této události jako hnutí za novou kulturu.
K průvodním projevům této čínské renesance patřilo přizpůsobení čínského jazyka novým požadavkům doby. Významnou úlohu při prosazování nového stylu myšlení i nové reformy psaného jazyka měl časopis Nové mládí, který byl vydáván od r. 1915 a jehož šéfredaktorem byl Chen Duxiu. Tento autor se vyznačoval otevřenou kritikou konfucianismu, vlivného čínského filozofického směru, jehož založení je připisováno Konfuciovi, prvnímu historicky doloženému pedagogovi na světě a zároveň také jednomu z prvních doložených čínských filozofů ve stejné osobě. Jak už bylo naznačeno, tato filozofie byla, dle mínění některých tehdejších čínských intelektuálů, produktem feudální společnosti, neslučitelným s moderní, spíše industriální, společností. Intelektuálové, sdružení kolem časopisu Nové mládí, se domnívali, že Čína se musí konfucianismu zbavit, protože jí nedovoluje bojovat o své místo ve světě. Jako výraznou chybu vytýkali konfucianismu to, že preferuje rodinu před jednotlivcem, omlouvá nerovnoprávné postavení některých členů společnosti a neuvědomuje si důležitost svobody myšlení.
Je zajímavé, že do čela hnutí za novou kulturu se od roku 1915 začala prosazovat jedna z tehdy nově vznikajících čínských univerzit, Peking University, která se transformovala z nedlouho trvající vysoké školy vzniklé ještě v císařském období. Tato univerzita se stala centrem hnutí za novou kulturu, a to především díky svému rektorovi, významnému čínskému pedagogovi, kterým byl Cai Yuanpei.
Zajišťovat odborné vzdělávání ve spolupráci čínského školství a průmyslu si stanovila jako svou prioritu Čínská odborná vzdělávací společnost, která byla založena v roce 1917. Celkově se dá říci, že rozvoj odborného vzdělání brzdily před rokem 1949 dva faktory. Byly jimi pomalý ekonomický pokrok a opožděný průmysl. V té době existovalo v Číně jen 561 středních technických škol se 77 tisíci zapsanými studenty a 3 školy pro výcvik pracovních dovedností, které měly 2 700 posluchačů. Na střední školy bylo zapsáno pouze 4,2 procenta celkové studentské populace všech čínských středních škol.
Do tehdejší Číny byli pozváni někteří západní myslitelé především John Dewey, jehož verze pragmatismu udělala na čínskou inteligenci velký dojem. Tento filozof a pedagog měl možnost v Číně prezentovat svoje ideje v době okolo roku 1920. John Dewey během svého pobytu v Číně v letech 1919 – 1921 uskutečnil řadu přednášek ve velkých čínských městech Beijingu, Nankingu a Shanghai. Čínu navštívil také evropský filozof Bertrand Russel. V letech 1925 a 1926 v Číně pobývali W.H. Kilpatrick a Helena Parkhurstová, kteří zde experimentovali s projektovou metodou a Daltonským plánem. Avšak slibný vývoj aplikace moderních zahraničních filozofických a pedagogiky byl záhy přerušen v důsledku japonské invaze, k níž došlo roku 1931. V myšlenkovém bohatství post – císařské Číny se objevila také, jako nový prvek, v roce 1921 založená, Komunistická strana Číny, opírající se o 3. internacionálu.
Na počátku září 1945 byla podepsána japonská kapitulace a tím je možno hovořit o konci 2. světové války, v níž přinesla největší lidské oběti Čína, nikoliv někdejší Sovětský svaz, jak se někdy mylně uvádí .
Dne 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika a tímto datem tedy končí první námi popisované období, o kterém jsme s posluchači chtěli hovořit a do kterého dále zasadíme popis jednotlivých stupňů školského systému.
