Všeláska, jako základ mezilidských vztahů se prolíná filosofickým odkazem Moncia (Mo Di), zakladatele mohismu. S některými jeho tezemi o „všeobecné lásce" jsme se seznámili minule, v knize Mistr Mo. V překladu Davida Uhera, i dnes Vás milí posluchači zvu k poslechu úryvků ze zmíněho díla.

„Pokud již nyní víme, čemu máme věnovat pozornost, jak můžeme tuto situaci změnit?

Mistr Mo řekl, že tuto situaci změníme uplatňováním principů všelásky a vzájemné prospěšnosti.

Ale co je všeláska a co je vzájemná prospěšnost?

Mistr Mo řekl, to je, když pohlížím na cizí stát jako na svůj vlastní, když pohlížím na cizí rod jako na svůj vlastní, když pohlížím na jiné jako na sebe sama. Když se budou lenní knížata navzájem milovat, nebudou spolu bojovat. Když se budou hlavy rodů navzájem milovat, nebudou se podvádět. Když se budou jedinci navzájem milovat, nebudou si ubližovat. Když se vládce a poddaní budou navzájem milovat, budou shovívaví a oddaní; když se otec se synem budou navzájem milovat, budou laskaví a uctiví; když se starší a mladší bratři budou milovat, zavládne mezi nimi mír. Když se všichni lidé v Říši budou navzájem milovat, pak silný neovládne slabé, četný nebude utlačovat nemnohé, bohatý nebude klamat chudé, urozený nebude pohrdat prostými, vychytralý neobelstí hloupé. Všem příkořím, půtkám a nenávisti zabrání vzájemná láska. To proto ji milosrdný člověk prosazuje.

Vzdělanci a ušlechtilí lidé teď jistě řeknou: „Ano, bylo by výborné, kdyby se všichni milovali. To je ale v Říši jen stěží uskutečnitelná věc."

Mistr Mo řekl, že vzdělanci a ušlechtilí lidé nechápou přínos všelásky a nerozumějí její podstatě. Když dnes někdo oblehne město a dojde k boji, je pro lid sláva za cenu sebeobětování také obtížná. Přesto jej v tom jeho vládci povzbuzují a vojáci i civilisté podle toho jednají. Všeláska a vzájemná prospěšnost se však od těchto věcí liší. Vždyď kdo miluje jiné, je jimi sám milován; kdo je prospěšný jiným, tomu jsou prospěšní i oni. Kdo nenávidí jiné, je jimi sám nenáviděn; kdo škodí jiným, tomu oni škodí. Co je tedy obtížného na všelásce a vzájemné prospěšnosti? To jen nadřízení z nich nedokážou učinit součást své vlády a vzdělanci je nedokážou uskutečňovat.

Proto Mistr Mo řekl, že jestliže ušlechtilý člověk upřímně prahne po tom, aby Říše bohatla, a nestrpí aby chudla, prahne po pořádku a nestrpí zmatky, musí uskutečňovat všelásku a vzájemnou prospěšnost. Takový byl Řád moudrých vládců starověku, to jeho prostřednictvím vládli Říši. Proto tento Řád nesmí být v žádném případě zanedbáván.

Někteří vzdělanci se, protože popírají všelásku, bez ustání ptají: „Pokud je všeláska dobrá věc, jak ji máme používat?"

Mistr Mo řekl, že kdyby se nedala všeláska používat, ani já bych ji neschvaloval. Jak ale může existovat něco, co je sice dobré, ale nelze to používat? Uvažme celou věc ze dvou stran. Předpokládejme, že existují dva muži. Ať jeden z nich zastává pozice sobectví a druhý všelásky. Pak ten, který bude obhajovat sobectví řekne: „Nemohu o svého přítele pečovat jako o sebe sama, nemohu pečovat o jeho roidče jako o své vlastní." Proto když zjistí, že má jeho přítel hlad nedá mu jíst, a když zjistí, že je mu zima, neobleče jej. V nemoci o něj nebude pečovat, a když zemře, nepohřbí jej. Toto jsou slova a skutky toho, který obhajuje sobectví.

Slova a skutky toho, který obhajuje všelásku, však budou jiné, protože si řekne: „Slyšel jsem, že být v Říši vznešeným člověkem znamená pečovat o svého přítele jako o sebe sama, pečovat o rodiče svého přítele jako o své vlastní. Teprve tehdy bude vznešeným člověkem." Proto když zjistí, že má jeho přítel hlad, dá mu jíst, a když zjistí, že je mu zima, obleče jej. V nemoci o něj bude pečovat,a jestliže zemře, pohřbí jej. Taková jsou slova a skutky toho, který obhajuje všelásku.