Tao Yuanming, také nazývaný Taoqian, žil ve 4. století v období Východní Jin. Byl zakladatelem básnického žánru „polí a zahrad." Tao Yuanming vedl chudý, ale spokojený a veselý život. Obdivoval přírodu a její čistotu, prostotu a upřímné rozpoložení, za což jej dřívější čínští literáti obdivovali a uznávali.

Tao Yuanmingův praděd Taokan byl jedním ze zakladatelů Východních Jinů, jeho děd i otec zastávali úřady. Když bylo Tao Yuanmingovi osm let, tak mu zemřel otec a jeho rodina pomalu upadala. Když byl Tao Yuanming malý, tak také doufal, že jednoho dne nastoupí úřednickou dráhu a jeho politika bude úspěšná.

Avšak období dynastie Východní Jin bylo velmi neklidné, královské klany mezi sebou neustále bojovaly a vláda byla prohnilá. Temperamentní a čestný Tao Yuanming zanedlouho poté, co ve svých 29 letech poprvé nastoupil v úřadu, nemohl snést prohnilé praktiky pohlavárů, a tak se vzdal funkce a odešel do ústraní. Poté Tao Yuanming ještě několikrát z existenčních důvodů nastoupil na post nízkého úředníka, ale pokaždé po nějakém čase odstoupil.

Později byl Tao Yuanming stále více a více chudší a musel se spoléhat na vlastní práci na poli a nemohl vyživovat celou rodinu. A tak ještě jednou, ve svých 41, letech vstoupil do úřadu a zastával post prefekta v Pengze. Protože Tao Yuanming nevěnoval pozornost slávě a bohatství a nerad byl loutkou mocných, tak po 80dnech svého úřadování rezignoval. Od té doby Tao Yuanming již nikdy nezastával úřednický post a živil se v ústraní obděláváním půdy.

Tao Yuanmingův život v polích a zahradách byl velmi těžký. Když mu bylo 44 let, tak jeho rodinu postihlo neštěstí a vyhořel, od té doby byl jeho život čím dál tím víc strastiplný. „V létě hlady strádám, v chladných nocích bez přikrývky líhám." Tyto verše odráží jeho materiální nedostatky. Avšak Tao Yuanming byl na duchu vyrovnán a spokojen. V tomto krátkém období sklidil velkou žeň svých básní žánru polí a zahrad. Pod jeho perem se rurální život a venkovská krajina poprvé staly důležitým estetickým objektem. Život v polích a zahradách se v jeho básních mění v čistou a krásnou idylu, která vytváří v prostřed těžkostí skutečného života nádherné místo v ústraní.

Tao Yuanmingova pozdní léta se nesou v duchu chudoby a úpadku. Často byl odkázán na potravinové půjčky. Avšak i v těch nejtěžších časech odmítal službu u dvora a skrýval se před úřednickou kariérou. Ve svých pozdních letech Tao Yuanming také sepsal důležité prozaické dílo Pramen broskvových květů, ve kterém stvořil utopickou společnost. Příběh nám vypráví o rybáři, jenž u pramene broskvových květů omylem vstoupí do průrvy, kde spatří lid jak vesele žije. Předkové tohoto lidu se schovali před válečnými vřavami a schovali se před zmatky doby u pramene broskvových květů a po staletí neopustili toto místo. Tito lidé nevěděli o záležitostech vnějšího světa, žili vprostřed čisté přírody a pilné práci a prožívali šťastný a mírumilovný život. Pramen broskvových květů je krásnou imaginací, která symbolizovala touhu lidí ve válečných časech po klidné společnosti.

Tao Yuanming po sobě zanechal na sto básní a desítky prozaických děl. Avšak Tao Yuanming má v dějinách čínské literatury velice důležité místo. Za doby Východních Jinů převládala pevná a formalizovaná poezie. Mnoho básníků přejímalo stejné dekorativní vzory. Avšak Tao Yuanming stvořil nový žánr polí a zahrad. Převzal tak jednoduchost starověkých tradičních básní a naplnil je novou silou. Jazyk jeho básní je prostý, čistý a plynulý. Tao Yuanmingovi básně jsou milníkem poezie, ukazují, že i prosté básně mohou dosahovat vysokých kvalit.