Dynastie Tchang (618-907) má v čínských dějinách své neopakovatelné místo. Bylo to neobyčejně plodné období z hlediska ekonomické prosperity, rozvoje společenského, kulturního i vzdělanosti.
Dynastie Tchang byla zlatou érou i čínské poezie. V množství básní poetických forem, krásou zobrazování a tématickou rozmanitostí, poezie dynastie Tchang předčila všechna předchozí období. Velká jména jako básnický genius Li Po, básnický mudrc Tu Fu, buddhistický poeta Wang Wej a poetický duch Li Che, ti všichni jsou tchangskými básníky.
Li Po (701-762) byl nejpozoruhodnějším básníkem poezie vrcholného období dynastie Tchang. Je to jeden z největších romantických básníků. Byl nazývan "poetickým géniem". Jeho život byl plný frustrace a jeho myšlení bylo komplexní. Kromě neobyčejného básnického talentu, Li Po měl v sobě něco z válečníka, poustevníka, taoisty a moudrého rádce. Rysy konfucianství, taoismu a cnostného rytíře, to všechno bylo ztělesněno v jeho charakteru. Jeho životní filosofií bylo "spát na vavřínech".
Z jeho tvorby se zachovalo přes 900 básní, které umělecky demostrují jeho vlastní život, společnskou realitu doby a spirituální dimenzi vrcholné tchangské doby. Li Po měl po celý svůj život obrovské politické ambice a ve svých básních nikdy neskrýval touhu po slávě a uznání.
Li Po v mládí uctíval rytířskou cnost a na tohle téma napsal mnoho básní, jako například Válka v poušti Gobi. Úryvek z ní je v překladu Bohumila Mathesia:
Krev pije chtivě písek pouště Gobi,
krev kane z hvězd a země jeden sten;
lehátko vůdcovo dnes děvče neozdobí,
vůz jeho se srpy už čeká zapřažen.
Knížete Lulana, hle, hlava v písku leží.
Chánové mnozí klesli, nevstali.
Ve vojáků vous jinovatka sněží,
O lidský mozek rvou se šakali.
Ve svých 42 letech Li Po přibyl do Čchang-anu - dnešního Sianu v provincii Šansi – tehdy hlavního města tchangské dynastie. Na žádost císaře a jeho rozmarné a mocichtivé konkubíny byl slavný básník pozván ke dvoru. Očekávalo se od něj, že je bude rozptylovat psaním banální a bezvýznamné poezie. To však bylo zcela v rozporu s Li Povym očekáváním. U císařského dvoru vydržel dva roky a poté z hlavního města odjel.
Ovšem dva roky života na císařském dvoře v Čchang-anu zásadním způsobem ovlivnily jeho literární tvorbu. Li Po si uvědomil, že jeho vlastní politické ideály byly v ostrém rozporu s negativními stránkami společenské reality. Zkušenost z Čchang-anu se pro něj stala inspirací k napsání několika slavných básní, plných básnikovy frustrace, jako například v básní Probouzím se opilý za jarního dne, opět v překladu Bohumila Mathesia:
Je lidský život krátký sen –
proč tedy se tím trápit jen?
Jsem po celý den opilý.
- Prosím tě pěkně:
- Večer je či ráno,
- podzim či jaro?
Li Po byl básníkem okamžiku a zobecňování mu bylo cizí. Byl mistrem lyriky a psal o krásách života, přírody a touze po volnosti. Ale ve své literární tvorbě nezůstal nevšímavý ani k společenským problémům a trápení obyčejných lidí.